pondělí 26. března 2018

Okamžiky štěstí

Další z knih, která na mě vykukovala na sociálních sítích. V knihovně jsem na ni měla žádanku skoro rok! Tak je populární. Po Vyhnání Gerty Schnirch to bylo takové odpočinkovější čtení. Recenze jsem dopředu nečetla a jestli, tak jsem si je nepamatovala. Takže jsem čekala trochu něco jiného, ale zklamaná jsem nebyla. Poměrně tlustá kniha od Patrika Hartla je zvláštní tím, že ji můžete číst z jedné i druhé strany. Půl knihy je popisem stejného časového období v životě Veroniky a půl jejího bratra Jáchyma. Je jedno odkud začnete. Já si přečetla prvně Veroniku a dost jsem se bála, že mě ta druhá půlka už bavit nemůže, páč už toho přeci dost vím a tak rozdílná od té první asi nebude. A bavila. Je to prostě tak napsané, že se příběhy doplňují, prolínají, ale každý je svým způsobem unikát. Takže i kdyby člověk přečetl jen jednu část, asi by měl pocit, že příběh je ukončený.

čtvrtek 22. března 2018

Rok dva

Už je to tak. Máme skoro měsíc po oslavě. Naše malá je zas o chlup větší. Po prvních narozeninách jsem začala sepisovat každý měsíc ty zásadní změny, hlášky, typičnosti. Teď po roce, je ten text tak šíleně dlouhý, že by ho snad ani nechtěl nikdo číst. Je prostě neuvěřitelné jaký obrovský kus cesty děti ujdou. Zatímco v prvním roce to člověk viděl hlavně na pohybu, neboť z ležícího bezbranného miminečka se za 12 měsíců stane samostatně se pohybující tvor, v druhém roce mi přijde do očí bijící změna rozumová. U Róziny v čele hlavně s vyjadřovacími schopnostmi. V roce měla repertoár pár slovíček a dorozumívaly jsme se tak nějak všelijak. Teď dokáže pojmenovat většinu věcí, které ji obklopují, se kterými přichází do styku a když ne, přijde s otázkou "Co to je, tohle to, co to je?", nebo řekne to nejroztomilejší "Nevííím, tohle to, nevííím." Samozřejmě její výslovnost není na takové úrovni, aby vždycky hned každý věděl vo co de, na to máme talent hlavně my rodiče, ale docela obstojně se dokáže pobavit i s cizími lidmi třeba v autobuse. Dost často vynechává předpony, takže vysavač je savač, odstrkovadlo je strkadlo, nebo když uklízí důležitě u toho oznamuje že klízí, věty jsou dost kostrbaté a strohé, ale je to tam. Slovní zásobu už nejsme schopní spočítat.

pondělí 19. března 2018

Zemědělské muzeum

Další z profláknutých míst, kam s dětmi v nečase. Ale třeba připomenu ;) My byli už někdy z kraje roku, takže další rest. Místo kde se zabaví děti od nejmenších určitě až po školáky. V suterénu je asi pro mnoho dětí ta nejzábavnější část - možnost projet se na traktorech - nebo spíše na traktůrcích - odrážecích, šlapacích... Na zemi je naznačená silnice. Také si tu mnoho prohlédnete. Na některých se můžete i vyfotit. Je tu i trenažer bagru a traktoru. Bohužel bagrovat nebylo moc co, páč všechen materiál byl nahrnut tak, že to nebylo proveditelné a jízda na traktoru se nikomu z momentálně přítomných moc nedařilo, většina i dospělých lidí nebyla schopná traktor ani rozjet :D

čtvrtek 8. března 2018

Noemova archa a Králík v rádiu

Loni jsme si s Honzíkem na Rózku vymysleli tradici... Tatínek bude mít na její narozky vždy dovolenou a budeme chodit na Matějskou. No nápovědou nám mohlo být, že den jejího zrození před dvěma roky byl jeden z mála toho roku, kdy v Praze sněžilo. A loni nám na Matějský skoro umrzl zadek. Letos vyšly narozky na jeden z nejmrazivějších dní zimy. Tak jsme hledali nějakou alternativu zábavy v interiéru a rozhodli jsme se pro výstavu Noemova archa v Národním muzeu. Měla jsem trochu obavu jestli vycpaný zvířata Rózu budou bavit nebo se jich nebude děsit, ale byla zbytečná. Rózka zvířata miluje, takže jen co jsme vystoupili z výtahu a uviděla chodbu lemovanou obrázky, už se řítila a nadšeně vykřikovala názvy zvířat, které míjela. A jak jsme přišli na samotnou výstavu byla v tranzu. A všechno vyprávěla a popisovala Náně. Dokonce ji bavilo i minikino s filmem o mořských tvorech. Pro mě bylo z mrtvých zvířat trochu úzko, ale jak řekl Honzík - kde jinde by měly být, lepší přístupný pro veřejnost, než aby je měl někdo na chalupě vedle krbu. Tak budiž. Takže kdo má doma taky zvířátkomila a na zoo mu přijde ještě zima a na pastvinách ještě moc zvířat asi taky nebude, může využít výstavu. I když chápu, že to není pro každého.

úterý 6. března 2018

Otisky přírodnin

Jak jsem slíbila, tak jsem udělala. Uklohnila jsem novou modelínu. Tentokrát tři barvy. A ani jsem se nenadála a už se vzájemně mísí, páč madam dělá hromady. Ale i kdyby ne, obarvují se mezi sebou v krabičce v lednici. Asi by musela být každá koule uskladnėná extra. Ale to neva. Ač ježečkům stále neodzvonilo, máme nový hit. Otisky přírodnin. Inspiraci jsem viděla na pinterestu. Prostě se jen vyválí silná placka a razítkujeme mušle, šišky, kameny, klacky... Róza nedá dopustit na malé mušličky, mně se zase líbí spodek od šišky. Starší/šikovnější, mohou zkoušet otiskovat mandaly, nebo vytvářet jiné obrazce. Vyzkoušejte ;)

pondělí 5. března 2018

Vyhnání Gerty Schnirch

Tak obzvláště po mojí milované Scarlet bylo tohle hodně silný kafe! Na tuto knihu jsem dostala několikeré doporučení po přečtení Žítkovských bohyní od stejné autorky Kateřiny Tučkové. Vyhnání je hodně silný příběh. Brno, pár stránek o válečném období, ale hlavně odsun Němců a následné osudy některých přeživších. Z toho jak pochod probíhal člověka mrazí. A že to tím neskončilo je snad ještě horší. Stigma. Špatné podmínky. Pohrdání. Lidé, kteří nejsou nikde doma, nikde přijímáni. Zacházení, které se podepsalo i na další generaci. Syrově napsáno. Prostě nic není černobílé. A člověku je z toho úzko. Kniha, kterou mohu doporučit, ale čtenář na to musí mít náladu, není pro každého a já se z ní asi chvíli budu vzpamatovávat... Tu je článek v angličtině od pamětnice.