úterý 9. května 2017

Létající Róza, aneb letadlem s batoletem

Tak jak už jsem se chlubila, byli jsme na dovče. Byli jsme daleko. A byli jsme i s Rozárkou. Hodně lidí se divilo, ale já ani na chvilku nepřemýšlela, že bychom ji nechali doma. Jako bezdětná jsem měla jiné představy, ale stala se ze mě taková ta máma kvočna, která potřebuje mít to svoje kuřátko pod dohledem. Přiznávám, že po volném dni, či víkendu toužím, ale 16 dní, to už by bylo trochu moc. Navíc pořád kojím a s odsávačkou nejsme kámošky. Rozára změny miluje a tušila jsem, že pokud přetrpíme let, náramně si to užije. Takže to tak pro úvod těm, kteří to tahání dětí po světě moc neuznávají...
Let byl velkým strašákem. Každý kdo někdy někam letěl, měl příhodu s miminem na palubě. Samozřejmě si nejvíc přisazovali ti, kterým dítě probrečelo celou dobu za krkem. Ale pak tu byli i tací, kteří mají rodinu v zahraničí a tvrdili, že létat s potomkem je zcela normální a že je to pohoda...
Letenky jsme měli čtvrt roku. Asi měsíc předem začlo jít do tuhého a já ve volných chvílích sjížděla, "pinterestí" seznamy do letadla, youtuberská videa s tipy a všemožné diskuse. Prostě průzkum. Kdo už to tu čte dýl ví, že taková je má taktika. Prostě ve velkých, neznámých situacích udělám průzkum všech dostupných informací a vyselektuju si z toho pro sebe, co mi vyhovuje a čemu věřím. Plus přidám co mě napadne.
A tady to je. Nejprve zábava, pak taková ta klasika nutností a nakonec naše zkušenosti. 

ZÁBAVA

V různých radách jsem našla, že může mít děcko novinku na každou
půlhodinku/hodinu letu. No já to brala od oka, na co byl prostor. Koupila jsem nové knížky, to je u nás sázka na jistotu, něco vytvořila, něco vyštrachala... Jako celkem skladné a lehké jsem vyhodnotila tyto věci:
  • molitanová knížka s vyjímatelnými obrázky - Krteček, tahle knížka dostala dost zabrat, protože si ji Róza hned zamilovala, slavila úspěch i u ostatních náhodných dětí. Koupila jsem ji v papírnictví, ale viděla jsem ji i v akci v Normě.
  • knížka s hejblátky - minipedie od Svojtky, dost propagované leporelo, které u nás nesmělo chybět
  • slupovací obrázky na okno - měly to být znovunalepovací nálepky, v několikero papírnictvích jsem na nic nenarazila, až mi slečna prodavačka poradila podkladové obrázky na malování na sklo. Jen jsou větších rozměrů, tak se jich moc na to pidi letadlové okýnko nevleze :-)
  • plyšové drátky - prostě jen tak na motání, motali jsme náramky na ruku, šálu panence, dávala jsem si ji do vlasů, teta motala kytičky a Róza ničila, ale zábava byla :-)
  • popmpomy - na přendávání z kelímku do kelímku. Kelímků dostanete v letadle hafo :-)
  • filcové pexeso - materiál který na sobě drží docela sám o sobě. Neměla jsem ambice na hraní pexesa, ale myslela jsem si, že bude Róza otáčet, rovnat, přendávat... Měla na to jiný názor, oddělit motiv od "kartičky", ale mise splněna, aktivita proběhla :-)
  • krabička s duplem - pár kostiček a zvířátka = prima zábava
  • zpívánky - kartičky s písničkami, prohlížení i zpívání (slabý zpěv v tom dunění motorů slyšet nebude, rozhodně ne tolik jako křik :-)
  • tablet - se staženými pohádkami a aplikacemi. U nás proběhlo jen 5 minut Krtečka, aplikace nevyzkoušeny...
  • šňůrky a skoby - přivázat si takovou lahvičku na provázek, se ukázalo jako super nápad. Taky má vaše dítě období, co mě nebaví to zahodim? Jen tam nebylo úplně moc míst na zachytávání, ale dvě/tři se našly.
  • kolíčky - čtyři kolíčky, které sem tam  někde připnete a dítě je bude sundávat, u nás oblíbená "hra"
  • korále a tkanička - tkaničku jsem na konci vytunila - oblepila jsem ji izolepou aby navlékací část byla delší. U nás probíhá navlékání tak, že Róza podává, případně snaží se, ale já to musím narafičit. Jen aby jste si nemysleli :-)
  • kousací korále - to je taková naše vždy přítomná maličkost v přebalovačce 
  • zavírací vajíčko s drobností
nevyzkoušené typy:
  • magnetická knížka - někde jsem viděla a přišlo mi to jako fajn nápad, drobné věci co nebudou tolik padat. Jenže Honzíkovi se nezdály magnety do letadla, takže jsme ji nebrali.
  • kuchyňská podložka - taková ta protiskluzová do skříněk, aby se dítě neklouzalo po sedačce. My ji neměli a myslím, že žádný problém nebyl...
  • dětská sluchátka - k tabletu
  • já měla ještě vymyšlené kombo - kolíčkama přicvakaná deka k sedadlu před a zasunutá pod dítě, aby vznikla taková kapsa a věci nepadaly na zem a nekoulely se po letadle, ale nakonec to nebylo potřeba.
  • sešitek s nálepkami 
  •  
SEZNAM "NEZBYTNOSTÍ"
  • pleny
  • vlhčené ubrousky - i když je někdo normálně nepoužívá, jako já, na dovolené se hodně hodily na různé nehody)
  • přebalovací podložka - také normálně nepoužívám, ale některé veřejné záchodky nebyly zrovna nej
  • deka - v letadle může být zima, některé společnosti deku půjčují, jiné ne. U nás navíc funguje chlupatá deka i jako mucláček, bez kterého se neusne, takže jasná volba.
  • náhradní oblečení - komplet, minimálně jednou, vše pohodlné, aby se v tom i hezky spalo
  • náhradní oblečení pro rodiče - víte co, radši být připraven, než si čuchat deset hodin bobek pod nosem, páč stát se může cokoliv a náhoda je...
  • nepromokavý pytel - na případné znečištěné oblečení
  • jídlo na cestu - vše by mělo být v původním obalu, nejsou úplně vhodné domácí přesnídávky apod. Rozárka neměla ten den úplně běžnou stravu. Páč jsem nechtěla v letadle hrotit ohřívání vody na kašičku a na mlíko apod. (i když to prý problém není), takže jsme si vystačili s dvěma ovocnými taštičkami, jednou obědovou skleničkou (kterou jsme nakonec ani nevyužili páč oběd vyšel na přestup a nebylo kde ohřívat), jistil to chleba (protože jsem tušila, že k jídlu v letadle dostaneme malé máslo nebo sýr), pytlík s křupkami, dětské sušenky (na které jsem sázela, Róza ještě nikdy nic takového neměla, tak jsem si myslela, že ji zaujmou a ona je nakonec nejedla :) a ovoce balené na cesty - banán. A občas ochutnala něco od nás - k jídlu je většinou i nějaká příloha jako syrová zelenina, nebo jako dezert ovoce, krekry. A hodně kojení. Nebylo to zrovna vyvážené, hold prázdniny :-)
  • lahvička s pitím
  • lžička
  • plína/brindák na špinavou pusinu
  • dudlíky - raději i záložní
  • krabička na dudlík
  • kartáček
  • špunty do uší - na radu lékárnice jsme pořídili špunty s keramickou vložkou, které by měly vyrovnávat tlak v uších. Je na nich napsáno, že jsou vhodné až od tří let, ale lékárnice říkala, že by to nemělo vadit. Pravděpodobně je to kvůli velikosti a spolknutí. Nicméně Róza si je nenechala nasadit a mně byly malé, takže nepotvrdíme zda fungují ;)
  • lékárničkovské minimum - náplast na nehody při dovádění, teploměr na nějakou tu cestovní horečku, lék typu panadol, nurofen na teplotu (doktorka nám říkala, že někdo ho dává i na zklidnění před cestou; lékárnice pak, že jsou šetrnější Fenistil kapičky) zbytek lékárny ve velkém kufru.
  • visačka na kufr - páč ne vždy dává pracovník aerolinek i na příruční a vzhledem k tomu že na dva dospělé jsme měli 8 zavazadel + kočár a dítě... raději jsme si to popsali.
  • kočár - odevzdává se buď u letadla nebo při odbavení těsně před letem
  • nosítko - nepostradatelné u kontrol, na uspávání, spaní...

Takové ty důležité věci jako pas, kartičku zdravotního pojištění, kartičku cestovního pojištění apod. mají rodiče u sebe, tak ty jsem nevypisovala. A všechny tekutiny by měly být "zazipované" v pytlíku.


NAŠE ZKUŠENOSTI

Má noční můra, byla vlastně nakonec docela pohoda. Neříkám, že by to nemohlo být lepší, ale krize za cestu tam a zpět byla jen nějaký tři hoďky. A to jsme prosím pěkně absolvovali 4 lety, které samy o sobě bez přestupů schramstly nějakých 21 hodin. 
Róza se vyznamenala. Ukázalo se, že létání ji neskutečně baví. První přelet do Berlína vlastně skoro celý pročučela z okýnka a vstřebávala všechno nové. Druhý 10,5 hodinový let už byl náročnější. Nejdřív si dala odpoledního šlofíka, pak nějaké ty hříčky a svačinky, prokládané procházkami v uličce a blbinkami s nejblíž posazenými kámoši. Jenže pak přišla hodina, v kterou normálně chodí večer spát... A nemohla zabrat. Pořád ji něco budilo. V nejkrizovější momenty se budily s dítětem přes uličku navzájem. A to bez mučení přiznávám, že nervy tekly i mě. I Honzíkovi. A co teprv chudák dítě. Znáte to, už-už to vypadá, že konečně drobek zabere a najednou rozklíží oči a začne únavou kňourat a to stokrát dokola. To, když nepomáhá chování, houpání, nošení, povídání, hlazení, zpívání, broukání, prostě nic... Svůj repertoár jsem měla tisíckrát omletý a sama jsem se přistihla, jak u dvacátého opakování "Kuřátka a obilí" usínám. Ale nakonec zabrala. To, aby celou inkriminovanou dobu konstantně nebrečela, ale jen občas zakňourala nás stálo dost sil, ale dali jsme to. A zpáteční let už byl celý pohoda. Špunty do uší, které jsem alespoň naší posádce rozdala, nakonec ani moc potřeba nebyly. 
Jen teda musím říct, že mě trochu zklamal přístup dopravce. Našla jsem v diskusích, že si mají lidé zarezervovat místa tak, aby vedle nich zůstalo u uličky jedno místo plonkové a to bylo případně k dispozici. Nebo která místa jsou pro rodiny nejvhodnější. Jenže nefungoval internetový check-in. Pak tam bylo, že na místě to personál sám zařídí tak, aby rodiny měly "lepší" místa, popřípadě měly někde u sebe tu volnou sedačku. Ale to se také nestalo. Emailová a facebooková komunikace ohledně otázek před letem vázla. Dovolání na servisní linku jsme po patnácti minutách přepojování a hudby vzdali, páč zahraniční volání není zadara. Vím, že jsme nic z toho nemohli nárokovat, páč za Rózu jsme samozřejmě platili jen jako za dítě na klíně, ale pak bylo zvláštní, že volných míst bylo porůznu dost. Avšak letušky byly milé. A Honzík, když bylo potřeba zmizel na volné místo, které zbylo u těch našich drahých kamarádů. Takže vlastně vše dopadlo dobře. Jo a nikdo se nemusí bát, že by byl s dítětem za exota. Počítám, že v obou směrech letělo těch dětí alespoň 15. Takže naše jedno pohodový se mezi nima dost ztratilo :-)
Hračky jsme nakonec ani všechny nevyužili. Zkrátka nebyly potřeba, pořád se něco dělo. Nějaké jsme nechali na zpáteční cestu, některé zabraly při přesunech autem a některé byly prostě navíc. Ale radši víc, než míň, že. A ve finále to šlo i bez tabletu. I když věřím, že u starších dětí, je to fajn, na chvíli jim něco pustit a trochu si odpočinout.
Jo a u vzlétání a přistávání stačilo kojit, když už při dlouhém sestupu byla nažbrundaná, žmoulala křupku, nebo dudlíka. Ouška v pořádku.
A nebyla bych to já, aby se nestal nějaký ten trapas. Třeba jsem se snažila pronést pepřák v příručním zavazadle. Omylem. V tajné zazipované kapsičce, kam schovávám věci před Rozárčiným rabováním. A při cestě zpět jsme byli zas problémoví, já musela na stěry z dlaní, Honzík na prohlídku. Byl podezřelý pro pro dudlík, který měl v kapse u kalhot. A v tom všem zmatku, jsme tam málem nechali boxík s těma nejdůležitějšíma věcma. Krom svačiny a léků denní potřeby jsme tam měli třebas tablet a mobily. Jenže oni si ho dali bokem pro důkladnou kontrolu tekutin, ale nikomu o tom neřekli, nebo jsme zrovna možná byli na těch prohlídkách :D Každopádně mi dost spadl kámen ze srdce, když jsme se vrátili a vše tam bylo. Nevím co by nám chybělo víc cennosti, nebo nedostatek potravy pro naše hladové ptáčátko? Takže na to bacha.
A prostě největším pomocníkem pro přesuny a uspávání bylo každopádně nosítko. Takže, kdo má možnost určitě jej vemte, nebo šátek. I na "skenování" jsem s ním mohla a nemusela Rózu vyndavat. Páč kočár musíte na kontrolu složit, aby projel takovým tím tunelem. Kočár se nám vlastně hodil hlavně na to, abychom do něj házeli všechna ta příruční zavazadla :D No a to je asi z letů vše. Jestli jsem na něco zapomněla, co by někoho zajímalo, ozvěte se. Moc dobře vím, jak jsem po infu o létání s děckem lačnila ;)
video




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář, vážím si vašeho času :-)