pátek 23. června 2017

Vykrajovátka, aneb Vánoce v létě

Další rychlovka bez přípravy. Teda když pominu, že jsem ty vykrajovátka musela vyhrabat v komoře a přerovnat tak spoustu věcí ;) A co s nimi? Prostě je jen nabídnout. Ke skládání. Princip jako vkládací kelímky. Podle velikosti. Taková ta rychlovka, co zaujme na první pokus. Ale na ty další už to bylo slabší... Teď jsou alespoň v zajímavé krabičce. Tak si je občas vezme, otvírá, vyndává, zas tam dává a zavírá... Tip jsem zahlédla kdesi na netu, zdroj nemohu dohledat :/

středa 21. června 2017

Svatba jak z américkýho filmu

Konečně. Je tu povídání o svatbě. O té v Americe, na kterou jsme vláčeli i to naše nebohé dítě :-) O té, o které jsem slíbila článek... Hned z kraje, nebyla to úplně americká svatba, poněvadž náš kamarád je Čech a jeho drahá je Venezuelanka. Takže to bylo takové multikulti. Ale jak z filmu byla, to zas jo! Tak popořádku.
Zásnuby proběhly na zámořské plavbě, prsten na dortíku. S ovacemi. Následovaly velké a důkladné přípravy. A když myslím důkladné, tak opravdu důkladné. Třeba objednávání župánků s nápisy pro maminky, svědkyni a družičky. Nebo přeměřování mládenců, kvůli údajům do půjčovny obleků. Sepsání seznamu darů. Ale my většinu známe jen z vyprávění.

pondělí 19. června 2017

Frajerský černý ohoz, aneb recyklace na třetí

Poslední z řady šicího DIY na naši zámořskou dovolenou. Za vlast padlo další Honzinovo odložené triko. Róziny triko má netopýří rukávy, tzn. že jsem se nemusela šít s žádnými průramky. A měl to být lodičkový výstřih, abych nemusela řešit žádné zapínání a šlo snadno přetáhnout přes hlavu. Na Rózině už moc lodičkově nevypadá, neva. Příště bude výstřih ještě rovnější.
Kalhotky jsou jako v předchozích šicích pokusech jednoduché. Stále stejné obkreslené plenkové kalhotky s přídavkem, zapravené v pase i v nohavičkách pružnou nití.

pátek 16. června 2017

Bublinková fólie

Také vás tak uklidňuje práskání bublinkové fólie? Mě jo! A chtěla jsem to zprostředkovat i Róze. Ale tak, aby si procvičila prstíky. Tak jsem nalepila fólii na skříňku. Hned se k ní řítila a mé práskání ji bavilo. Ale ona sama nebyla ještě schopná přitlačit tolik, aby se lupnutí opravdu ozvalo. A tak začla fólii decimovat po svém. Nehtíkama. Takže u nás úplně účel nesplněn, ale kdo máte dítko větší, které má v prstíku větší sílu, zkuste. Já myslím, že by to mohla být prima zábava. My to zkusíme znovu za pár měsíců. Teď si vystačíme bublat bublifukem :-)

úterý 13. června 2017

Květen na balkóně

No co Vám budu povídat. Letos se nám na tom balkóně moc nedaří. A moc se není čemu divit, páč na to tak trochu dlabu. Sypu si popel na hlavu. Nepřidala tomu ani naše cesta daleká. Páč v dubnu před odjezdem jsem rychle vysela co bylo potřeba. A dál už se nestarala. Dokonce jsem si ani nepopsala, kam jsem co dala. Tak teď nestačím koukat. Ani králíci nebyli moc parťáci. Z dlouhé chvíle mi zlikvidovali zbytek hlíny. A než jsem došla pro novou... 
Takže jak to postupuje. Broskvoň bude mít bohužel jen dva plody. Oproti loňským devíti, nebo kolika, dost bída. Asi měla málo vody, chudinka. A navíc už je zas obalená pavučinkami svilušek. Mrchy jedny.

pondělí 12. června 2017

Víčko k víčku

Recyklovaná pomůcka za hubičku. Piksla od sušeného mléka, kterým občas zahustím kaši a víčka od přesnídávek. Baví. Dokonce tak, že poprvé jsme museli víčka třikrát vysypat. Na potřetí už začla zkoušet jak otevřít víko na plechovce. Zkoumat dírou jestli propadlé víčko uvidí. Nebo zda-li se vleze dírou i něco jiného. I to se počítá. Nepovažuji za nutné, aby děti používaly věc jen "jak se má", s přesným postupem, podporuji i průzkum a vlastní iniciativu. Máme vytvořeno týden a víčka cinkají každý den. První využití plechovky a hůlek je popsáno tu.

čtvrtek 8. června 2017

Dívka v ledu

Viděla jsem ji na plakátech, viděla jsem ji doporučovanou na fb čtecí skupině i na blozích. A stála za to! Detektivka jak má být. Napětí prostupuje všemi stránkami a nic není do konce jasné. Takže tady u té jsem fakt četla jedním dechem. Děj se odehrává v Londýně. Kde se v třeskutém mrazu najde zavražděná bohatá dívka. A není jediná. A detektivce nikdo nevěří. Pátrá tak na vlastní pěst. A prý je knížka součástí série a o šéfinspektorce Erice ještě uslyšíme. Autor R. Bryndza. Knížka, kterou s klidným srdcem doporučuju dál!

středa 7. června 2017

Popelka

Zas jedna rychlovka na zabavení. Na třídění to ještě není. Ale zrníčka už sbírat může. A zdokonalovat tak pinzetový úchop. A když k tomu přidáte nějakou tu nádobu s menším otvorem dostane zabrat i koordinace oko a ruka. A co teprv cvičení trpělivosti. To bylo tak, když jsem jednou chtěla něco dovařit. O pomoc Róziny jsem nestála. Jenže ona stála o mou pozornost. K nohám mi přinesla všechny své knihy a když jsem se odmítla stát předčítačem, zakousla se mi do nohy. To je takový náš nový sport a styl domluvy. Snad ji to brzy přejde :-) Vytáhla jsem fazole a termosku a na dobrých deset minut byl klid. Doporučuji nepřehnat to s množstvím, aby to dítko neodradilo. Je fajn, aby věc dotáhlo do konce a zažilo tak pocit úspěchu. A když budete chtít přidávat asi to nedělejte před zraky dítěte. Já jsem tu chybu udělala. Róza nadšená, jak to zvládla, já ji pochválila, ale vzápětí přisypala hrst. Ona si mě přeměřila, jako jestli si z ní dělám srandu a vyprdla se mi na to :D

neděle 4. června 2017

Knížky pro prťata

Zamilovala jsem se do dětských knížek. Je tolik nádherných knih, které bych pro Rózinku chtěla mít a seznam se neustále prodlužuje. Zatím nákupy držím na uzdě. Jednak máme mraky knih a leporel na půdě u jedněch rodičů a na chalupě u druhých rodičů, jednak až do nedávna byla Róza docela devastační. Knížky miluje odjakživa, ale nejprve je spíš testovala všemi smysly. A tak třeba Ladovo leporelo, které přežilo dvě generace u Róziny narazilo na dost tvrdou zkoušku. A nutno podotknout že lepená textilní vazba zkoušku nedala. Prostě byla ožvýkána. Z kuřátka a obilí byla zase tak nadšená, že nevěděla na kterou stranu se koukat dřív, až jednu celou přelomila. Prostě naše zásoby dostávají solidně na frak.

čtvrtek 1. června 2017

Recyklace stoleté stoličky

Aneb jak jsme neplánovaně dali stoletou stoličku za první stoličku... Tuhletu židličku připravili moji pradědové do herničky na půdě baráku pro mého tátu. A už tenkrát nebyla stolička úplně nová. A já ji na té samé půdě vyhrabala a dala jí nový kabátek. Poučená z předělávky jídelní stoličky, jsem to tentokrát nepodcenila. Kombinací horkovzdušné pistole, elektrické brusky a smirkového papíru jsem dostala dolů starý nátěr. Praskliny jsem zalepila a díry zatmelila. První nátěr barvou jsem znovu lehce přebrousila a dala další dva. A hádejte, na jakou barvu jsem natírala? No jasně, že na bílo :D S výsledkem jsem nad míru spokojená. Ačkoliv prostor pro zlepšování stále je.

pondělí 29. května 2017

Hra se smrtí

Detektivka, kterou jsem dostala kdysi k Vánocům, a už mě dlouho strašila ve skříni. Moc se mi do ní nechtělo. Detektivky zas tak často nečtu a tahle je ještě ke všemu tak trochu z virtuálního prostředí. Ale nakonec to bylo fajn. Když jsem se dostala přes úvod, kde bylo moc postav a samá květnatá, „vtipná“ přirovnání, kterým zrovna moc neholduju, zažrala jsem se. Jde o to, že vrahové dávají na internet videa svých reálných mordů, ale přes zašifrovanou cestu, takže je nejde vystopovat. Na případu se podílí mraky lidí. Knížka má ještě skrz detektivy zamyšlení, kam tento přetechnizovaný svět spěje. No bylo to celkem fajn, ale další detektivku od matky a dcery, které spolu píší pod pseudonymem P.J.Tracy asi záměrně vyhledávat nebudu. Nebo máte někdo jinou zkušenost s další knihou od nich?

Nicméně za květen mám knížku odškrtnutou ;)

čtvrtek 25. května 2017

Kaťátka - recyklace na druhou


Kalhotky, aneb další část dovolenkové garderóby. Prostě jsem nechtěla aby koukala Rózině plína, tak jsem spíchla něco na tu její prťku. Za vlast padlo jedno Honzíkovo tričko. Střih byl stejný jako u setu. To znamená obkreslené zapnuté svrchní plenkové kalhotky, s dostatečným nadměrkem. Prostě i pas musí projít přes tu nejširší část, což je zadek (i s plínou). Tentokrát jsem ale na zadek přišila nařasenou krajku, nalezenou v mém pytlíku pokladů po babi. Až pak jsem sešila boční švy. Nohavičky prošité pružnou nití. Pas zapravený do pasového límce, kterým jsem protáhla pasovou gumu. Ta už má v sobě díry na knoflík, takže se tak může trochu upravit velikost. Guma nalezena v témže pytlíku :D Hotovo dvacet.

neděle 21. května 2017

Na co se hodí čínské hůlky


Jednou jsem v nějakém kulinářském záchvatu koupila čínské hůlky. Myslela jsem si, že až proniknu do tajů této kuchyně, budeme je nutně potřebovat... No, jak myslíte, že to dopadlo? Ale teď, jak se hodily. Na FB monte skupině, jsem viděla bezva využití plechovky. Holčička do ní zapichovala silnější špejle. Ty doma nemáme. Ale já nutně potřebovala nějakou novinku, aby se naše raketa taky na chvíli posadila. Tak to schytaly hůlky. A je o zábavu postaráno. Jen bacha, zas pod dohledem, páč pobíhání s tyčkama asi není úplně ok a o skákání po posteli ani nemluvím (i to by ráda vyzkoušela :-).

pátek 19. května 2017

mini festival, aneb očima obyčejného návštěvníka

Na festival jsem se moc těšila. Beru ho jako společenskou událost. Možnost pokochat se krásnými věcmi. Podpořit lokální tvůrce. Často firmičky, které vznikly při rodičovské dovolené. Dobře si pochutnat. A načerpat inspiraci na seznam, co všechno pro tu moji cácoru chci. 
A že toho je! Tentokrát jsem nenechala nic náhodě a vzala si trochu více peněz než minule. Ale paradoxně toho nakoupila méně :-) Máma míní, dítě mění. Naplánovala jsem si to hezky. Přijedeme včas, abych si všechno prošla a omrkla. Pak vyzkoušíme cvičení. A nakonec si nacpem pupek, aby mi drahá usnula po cestě dom... Jenže Róza se nemohla dospat, vstávala v nekřesťanskou hodinu a výsledkem bylo, že jsem ji musela dát dopoledne alespoň na chvíli spát, abychom vůbec byly v náladě někam vyrážet. Na doprovodný program cvičení jsme přišly pozdě. Ale ono to moc nevadilo. Dětské přesnídávky, které se prodávaly minule, tu bohužel nebyly. Takže Róza zkoušela nové chutě v podobě dospěláckého jídla. A pak jsme se vydaly do nacvakané haly. Róza moc spolupracovat nechtěla, nosítko ji neba. Chtěla po svých. Zásadně druhým směrem. A hlavně na všechno sahat. Výsledkem bylo, že jsme to spíš oběhly, posbíraly vizitky a já se pokochám doma na webovkách :D Nejvíc času jsme strávily na terase koukajíc se na děti, které se dole proháněly na koloběžkách a pak na samotném dvorku u kolotoče. Ten byl super dokud se neroztočil. Páč po dvou kolech Róza nechápala, proč nemůže dolů. Takže jste mě mohli vidět jak běhám kolem dokola, abych ji alespoň trochu klidnila, že jsem blízko. Groteska hadr.

úterý 16. května 2017

Miami a okolí, aneb Florida našima očima

Tak, je to tu. Konečně to sepíšu. Sepíšu co jsme viděli my, i co navštívili naši kamarádi, když jsme si my dělali rodinnou pohodičku. Předem říkám, že to není žádný velký cestopis. Nejsem moc cestovatel tipu "mám dovolenou na čtrnáct dní, každý den někam popojedu, abych toho viděl co nejvíc" a dohromady nic... Ale proti gustu, žádný dišputát. Mně tohle vyhovuje tak akorát při pěším výletění po horách, tam jsou přesuny žádoucí. Ale pokud jedu někam do neznáma, ráda si vychutnám dané místo se vším všudy a vychutnávám atmosféru, a dám si i prostor pro odpočívání. Dalším faktorem je, že s Rózou by to ani moc nešlo. Ale třeba až bude větší, tak si nějaký road trip dáme... No dost filozofování a jdem na to.

pondělí 15. května 2017

Doma spíchnuto, aneb recyklovaný set na pláž

Nějak nestíhám, zase... Opravdu chci sepsat všechno z Floridy, ale na to je potřeba nějak víc času. Tak zatím alespoň něco... Co měla ta naše princezna na sobě? Z jednoho mého nepoužívaného tílka jsem jí našila šatičky, kalhotky a ještě zbylo na pidi vršek pro horké dny. 
Střih na kalhotky jsem udělala od oka. Prostě jsem si položila zapnuté svrchní plenkové kalhotky na papír a obkreslila je o chlup větší, tak aby se tam ta prťka protáhla. Sešít boky a spodek, začistit, oentlovat a zahnout nohavičky a pas., ty pak prošít pružnou nití. Klidně i dvě, tři řady. 
Pidi vršek je vlastně jen a pouze pruh látky s dostatečným nadměrkem, aby šel přetáhnout přes ramena, prošitý několika řadami pružné nitě. Šňůrky na zavázání jsou z původního tílka.

pátek 12. května 2017

Zpí-ván-ky

Zpívánkové kartičky. Zmiňovala jsem se o nich už v článku o prťatech. Jdou stáhnout tu. Jenže jsem nakonec zjistila, že na spoustu těch "našich" tam obrázek není. A tak jsem si je dokreslila. Původní jsou vytištěné v polovičním formátu, aby byly skladnější do přebalovačky. Podle toho jsem dělala svou šablonu. A na zadní straně text, pro případný výpadek paměti, nebo pokud by chtěl s Rózinou zpívat někdo jiný. Zalaminovat, na kroužek, hotovo. A jak jsem si slíbila, na zdi nám visí nový repertoár, aby mi z toho nehrabalo. K těm, ale ještě musím karty dodělat. Prostě abych se nenudila :-)

úterý 9. května 2017

Létající Róza, aneb letadlem s batoletem

Tak jak už jsem se chlubila, byli jsme na dovče. Byli jsme daleko. A byli jsme i s Rozárkou. Hodně lidí se divilo, ale já ani na chvilku nepřemýšlela, že bychom ji nechali doma. Jako bezdětná jsem měla jiné představy, ale stala se ze mě taková ta máma kvočna, která potřebuje mít to svoje kuřátko pod dohledem. Přiznávám, že po volném dni, či víkendu toužím, ale 16 dní, to už by bylo trochu moc. Navíc pořád kojím a s odsávačkou nejsme kámošky. Rozára změny miluje a tušila jsem, že pokud přetrpíme let, náramně si to užije. Takže to tak pro úvod těm, kteří to tahání dětí po světě moc neuznávají...

čtvrtek 4. května 2017

Zamilované polštářky vol. 4

Článek trochu se zpožděním :-)
Žádná novinka. Opakovačka. I když s novým motivem. Jedeme na svatbu. A tohle je takový malý dáreček. Zamilované postavičky ve svatebním. Šťastně až na věky. Jo a na svatbě bude většina anglicky mluvících. Tak mi držte palce, ať se moc neztrapňuju :-)

středa 3. května 2017

Co je u nás nového?

Duben byl u mě na blogu odfláknutý. Míň článků. A ještě k tomu každej o pár řádcích :) A víte proč? Páč jsme byli za oceánem. Takže minimálně dva týdny před odletem jsem už byla dost neupoužitelná v čemkoliv, co s cestou nesouviselo. A pak jsem si jen užívala, že jsem i ty dopředu napsané čtyřřádkové články nestíhala publikovat...
A s tím souvisí typy článků co bych tu na vás mohla sypat. Dělala jsem Róze pitominky - hračky, co nezaberou moc místa, aneb jak zabavit roční dítě deset hodin v letadle. Šila jsem jí pidioblečky. Sepisovala seznamy co si zabalit. Dělala dáreček ke svatbě, která byla důvodem naší cesty. A užívala si dovolenou v Miami a na Key Westu. Takže se tu asi neobejdeme i bez nějakého toho dojímacího článku, ala Rozamunda a první moře.

úterý 2. května 2017

Duben na balkóně

Pokračujem. Kvítka z broskvoně opadaly. Piplání se štětečkem se asi osvědčilo, páč se objevilo pár plodů. Z truhlíků vykukují první zelené rostlinky. A já si dala druhé secí kolečko. Tentokrát putovaly do truhlíků semínka kytiček (aksamitník a astry), bylinek (bazalka, kopr), zelenýho lupení (mangold) a do malých květináčů po semínku asi tři druhy dýní a cukety. Plním plán. Po krůčcích. Tak rostlinky, polezte :-)

čtvrtek 27. dubna 2017

Krabičky

Prozkoumávání různých krabiček bylo na mothering už pro děti před jedním rokem. U nás na ně došlo až teď... Hold u mě vše musí uzrát. Já než se k něčemu dostanu. A je pravda, že Róza by to asi o moc dřív nedala. Většina krabiček pro ni byl oříšek i teď. Objevovala je postupně. Nejdřív na plné čáře zvítězila ta od sirek, s tou by šla snad i spát. V každé byl nějaký poklad. Taková odměrka, to bylo něco. A pak už si je přizpůsobila. Několik dní schovávala do největších všechny ponožky, které našla. No snad se to změní. Ta záliba v ponožkách. Páč zkoušení šatiček. To je utrpení. Oboustranné :-)

neděle 23. dubna 2017

Rýžové nadělení

Smyslová výchova miminek. Kapitola sama o sobě. Myslím si, že celkově u nás, v našich končinách se hlavně ta hmatová moc neřeší. Vystačíme si s koupáním ve vaně miminek, pískovištěm, když už jsou děti trochu větší a sem tam nějaké výtvarce (ale ruku na srdce do jednoho roku, kdo něco tvořil?). Jo a když děti začnou rozum brát už je normální pouštět je do kuchyně pomáhat. A já to chápu, většinou to končí obrovským bordelem. Ale ten zápal? Když jsem viděla Rózinu v rýži, je mi trochu líto že jsem se do podobných aktivit nepouštěla dřív. Ono to patlání, matlání, hrabání se, zabořování rukou je pro ně děsně fajn.

čtvrtek 20. dubna 2017

Z lásky k vám

Název dalšího přečteného titulu. Držím se a stále jedu v tempu kniha do měsíce. Vždycky mě to vtáhne tak, že odkládám jiné povinnosti, proto si jich prostě víc nedopřávám. Tahle nebyla z mého seznamu, ale zaujala mě mezi vrácenými knihami. Je o ženě, která zdánlivě vede dokonalý život, který jí leckdo závidí. Manžel ředitel školy pro elitu, dvě úspěšné dospívající děti a její starostí je "jen" starat se o sebe, o rodinu a domácnost. Jenže zdání klame. Manžel je možná pro ostatní úžasný, zábavný a kdo ví co ještě, jenže je také tyran. A ona zůstávala a trpěla, aby zachovala rodinu. A jednou toho měla dost, tak manžela oddělala. Kniha je o její zpovědi, o tom co ji vedlo k jejímu jednání. O životě pře, po. O vězení. O tom jak si hledala znovu cestu ke svým dětem... I když to nakonec nebyla knížka z mého soudku, nebyla špatná. Ačkoliv pro mě je vždycky šílené, že to ty ženský trpí. Vím že psychika hraje velkou roli, že jsou dlouho zmanipulovány tak, že o sobě mají strašně nízké mínění. Ale pro děti? Vždyť i jim se tím ubližuje. Co si nesou do života z rodiny s takovými vzorci chování. I když nevědí co se děje pod pokličkou, určitě vycítí negativní energie a že něco není v pořádku... No prostě u mě to vedlo k přemýšlení. Autorka Amanda Prowse.

úterý 18. dubna 2017

Tobogán pro míček

Dneska se chlubím cizím peřím. Manželův kamarád udělal pro syna takovýhle míčkový tobogán. Stačilo kus trubky na vzduchotechniku, "bzukny", izolepa a domácí sluha. O zábavu postaráno. A protože po pár měsících jim doma začal překážet, půjčili jsme si ho na chvíli my pro Rózinu. Ta je prcek, tak háže z postele. Je to obří, ale čím menší průměr trubky, tím může být tobogán skladnějších rozměrů. Umím si ho představit třeba z hadice od dosloužilého vysavače, co vy na to?

čtvrtek 13. dubna 2017

Na zahrádce

Moc jsem se těšila. Konečně jsme byli u našich a já se zas rýpala v hlíně, ne jen v truhlících, ale na opravdovém záhoně. A s pomocníkama. Honzík ryl. A Róza se seznamovala. A po tom, co do kypré půdy slítla po zádech se jí už vůbec nelíbí :) No není to jaro nádherné?

pondělí 10. dubna 2017

Rostoucí židlička a balakryl

Moje natěračská mánie nezná mezí. I když tady to možná ani být nemuselo, páč Honzík je ze změny barvy smutný. Ale Róze je to očividně šumák. O tom, že je důležité na čem sedíte vy i děti (zvláště ty školou povinné) určitě víte. Ne každý ale ví, že je důležité i sezení prťat. Třeba inspekce ve školce je na to dost ďas. A od tříleťáků je to jen krůček k miminům. Rostoucí židličku jsem rozhodně chtěla. Jen byla původně v plánu až trochu později. Třeba na roce a půl. Nejdřív jsme si mysleli na bílou plastovou klasiku z Ikey. Ta se prostě snadno udržuje, je za pár kaček a sedátko je takový akorát. Jenže při čekání na to, až se Róza posadí se mi to rozleželo v hlavě. Proč si kupovat něco jen na pár měsíců? Navíc mně se taky nelíbí sedět moc dlouho na barové židličce bez trnožky a máchat nohama ve vzduchu! A bylo rozhodnuto, Róza bude sedět pořádně hned od začátku.

čtvrtek 6. dubna 2017

Jiskra v popelu

Kniha, kterou napsala Sabaa Tahirová. Píšu za čerstva. Je to docela bichle. A přečtenou jsem ji měla za čtyři dny. S miminem docela dobrý, ne? Pravda, že jsem kvůli tomu poslala Honzíka i do hospody :-) Kniha, která byla na mém seznamu. Někdo na ni někdy napsal hezkou recenzi. Já si ji po čase zarezervovala v knihovně. A teď dorazila. Co Vám budu povídat, na začátku jsem si říkala "pro Boha co to je"? Nejsem zrovna moc na fantasy. Jediné co jsem asi kdy četla byla Hra o trůny a to ještě jen jeden a půl dílu, páč mě rozčilovalo množství postav a nesoulad se seriálem. Ale tahle knížka se mi nakonec dostala pod kůži. Úplně jsem ji zhltala. Doba podobná možná trochu antickému Římu. Přísná škola. Znepřátelené a zotročené národy... Msta, strach, čest, násilí, oddanost, trochu té lásky. No zajímavý. Jen konec mě naštval. Je otevřený. Nic není dořešené! Tak jsem začla hledat po netu, bude mít pokračování. Uff. Ale na druhou stranu než bude všechno beztak zapomenu :-) a bude i zfilmování a na to se těším! A teď si musím dát alespoň na pár dní knižní půst, ať nezanedbávám vše okolo :D

úterý 4. dubna 2017

Bubínek z plechovky

Z narozenin nám zbylo spoustu balónků a od cizrny zase plechovka. Dala jsem to dohromady a zajistila gumičkou. Palička je z tyčky a pompomu. No mělo to úspěch v podobě objevování. Ale účel hudebního nástroje to moc nesplnilo :D První co, tak letěl dolů pompom. Tak jsem paličku opravila a ukázala co s tím. Chvíli to zkoušela, ale nic-moc zvuk. Asi tím, že plechovka měla plné dno? Nebo že byl balónek scvrklý? No a pak ji zaujal balónek a rýpala do něj tak dlouho, dokud nezůstal na cimpr-campr. No zkusíme to znovu, někdy později, až bude vědět co je to bubínek a k čemu slouží :)

pondělí 3. dubna 2017

Vajíčko na hniličko



Dřevěné vajíčko a stojánek jsou další "monte" pomůckou pro mimča. Ale jak už jsem povídala u kuličky v domečku, kdyby měl člověk kupovat všechny, plácne se přes kapsu. I když chápu, že estetická hodnota originálů je daleko vyšší, než "co dům dal" verze. Na druhou stranu, třeba to, že rodiče něco vymýšlejí, ponoukne i děti k jejich tvoření až k tomu přijde čas. Ale to jsem odbočila. Vajíčko a stojánek. Sundat, vyndat, zkoumat, vložit. Na blogu Mothering jsem ale objevila domácí verzi - stojánek a golfový míček. Ten má akorátní velikost, aby do stojánku zapadl. Jednoduché a většinou jen stačí pohrabat u sebe či rodinných příslušníků a nějaký ten míček se najde. Fakt, my v rodině nemáme jediného golfistu, ale míčků se našlo dost :-) 

čtvrtek 30. března 2017

Alkoholové DIY

Nedalo mi to. Máme takový nevšední dávkovač na mycí prostředek. Kamarádi se zastydlou pubertou nám ho dost chválí. Bylo to jedno z prvních tvoření, když jsme se s Honzíkem sestěhovali. Jenže čas letí a my se ani nenadějem a naše cácora bude rozum brát. A tohle by asi nebylo úplně nejvýchovnější. Takže budeme asi muset měnit. A tak se s ním alespoň podělím a třeba inspiruje někoho dalšího. stačí jen láhev a pumpička. My ji přendali z jiné nádobky zakoupené v Ikea, ale viděla jsem, že se dají koupit i samostatně. Třeba v Yves Rocher jsem je zahlédla. A pak jen sehnat odpovídající barvu prostředku, jinak to není ono :-)

úterý 28. března 2017

Mýdlové pokusy

K výrobě domácího mýdla je ještě daleko. Z téhleté chemie mám stále respekt. Ale někde se začít musí. A já si to trénovala na tekutém mýdle vytvořeném z kostky a přípravou mýdlového slizu.
Mýdlový sliz je alternativou ke kupovaným dražším a více chemickým pracím prostředkům. Dělá se totiž z obyčejného Jelena nebo Lanzy (ta se nedává celá kostka). Velmi dobrý postup je sepsaný na stránkách Jituli. A takový přeborník nejsem abych k tomu měla co dodat :) Já jej používám převážně  na plínky (protože jedeme v bezplínkové metodě, která se zas až tolik nedaří, tak je pořád co prát :D) a někdy na světlé prádlo. Zjednodušený postup jsem si vypsala na papír a je na fotce, snad rozluštíte ;)

neděle 26. března 2017

První měsíce

Na blog jsem začla psát o našich aktivitách s Rozárkou až když byla trochu větší. A protože znám hodně maminek s menšími dětmi, které si tu ještě nic moc nenajdou, rozhodla jsem se repertoár trochu doplnit. Na řadě jsou ty úplné začátky...
Možná jste se brzy zotavily po výkonu života a nevíte co roupama. Miminko pořád leží, většinu času spí a vy můžete mít pocit, že už by bylo fajn pro něj něco vymýšlet. No tak brzděte. Přiznávám, že mé učitelské já taky hledalo co by. Ale přešlo mě to. Nejdůležitější je mazlení. Nošení. Klid. A hlas maminky. Pokud chcete udělat něco víc mrkněte na kojenecké masaže. Dobré jsou rituály. V tomto věku dáte asi tak koupací a večerní usínací. Nejde o přesné časy. Ale o posloupnost činností, aby dítko přibližně vědělo co bude následovat. A zpívejte. I když si myslíte tak jako já, že beztrestná zóna nepřesahuje prostředí sprchového koutu, nebo hajzlíku (pozor na stoupačky), miminku je to úplně šumák. Pro něj je to rajská hudba.

čtvrtek 23. března 2017

Malá zlodějka

No může to vypadat, že ji cvičíme k jejímu novému povolání :-) To jsem takhle jednou nechala kabelku na zemi. A Róza z ní všechno vytahala. Jenže si otevřela i peněženku. Náramně ji to bavilo. Tahat jedno po druhém ven. Všechny karty a kartičky, každou účtenku a bodík na nalepení. Jenže pak přišlo na řadu pětikilo a než jsem přiskočila a stačila jí ho sebrat, už mělo značně zvalchovaný vzhled.

středa 22. března 2017

Březen na balkóně

A je to tu. Včera jsem hecla a v noci zasela první semínka do truhlíků. Pohled na proměňující se broskvoň už mě dohnal. Nejdřív se objevily první náznaky poupátek, najednou z toho byla kvítka, která jsem se snažila opylovat štětečkem. A teď je stromek i plný lístků. Startovala jsem na zelenou: rukola, polníček, špenát, saláty. Králíci už se těší na lupení od mrkve a ředkviček. Pro krásu a zdraví jsem přidala měsíček. A pak truhlík mých oblíbených rajčat, trochu pórku. A prvně jsem zkusila výsevné disky - to jsou taková kolečka s přesně rozmístěnými semeny, které se dají jen do květníku zasypou hlínou a je to. Jo a jsou v nich papričky, takže jsem zas podlehla :D No a další za dva týdny v dubnu. To už snad budou tyhle alespoň trochu zelenat ;)

pondělí 20. března 2017

Rok jedna

Narozeninové oslavy jsou za námi. Je to chvíle co jsem po Rozárčině svátku psala půlroční shrnutí a mám pocit, že od té doby je všechno zas úplně jinak. Je neuvěřitelné, jak se to škvrně dokáže posunout. Co vše se naučí. Jak se zdokonaluje. Ale přitom je to tak přirozené a skoro až samozřejmost. Beru to tak, jak to přijde a najednou je zvláštní, že ještě před pár měsíci se pohybovala nějakým přískokem. Ještěže jsem si to napsala. Páč teď už si to vůbec nepamatuju! Taková já jsem matka :-) Tak hurá do dalšího shrnutí, abych nějaké ty další detaily nevypustila. Protože u čtení půlročního shrnutí, jsem se tlemila jak měsíček na hnoji. Jsem na ni tak pyšná. Asi jako každá mamina :D A vím, že si něco podobného ráda přečtu za pár let i o zbytku prvního roku. A snad jednou i Rozárka... Ale to hodně předbíhám.

čtvrtek 16. března 2017

Švadlena

Odbočka od narozeninové série. Mám další zářez. Knižní. Řekla jsem si, že už nebudu v knihovně vybírat nahodile, ale budu odškrtávat ze svého dlouhatánského knižního seznamu, na který přihazuju dle recenzí. Zatím se rezervace jeví jako dobrá desetikačková investice :-) První dorazila Švadlena. Poměrně nová kniha, která má i filmové zpracování, na které jsem moc zvědavá, páč jsem si scény několikrát představovala. Nečekejte, žádnou velkou love story. Je to dobrý. Vůbec jsem nevěděla, jak by se tohle mohlo vyvrbit. A městečko, kde se vše odehrává? To je panoptikum postaviček, na každého něco. Zkrátka dále doporučuji. Autorka je Rosalie Ham. Hmmm, Rosalie :-)

středa 15. března 2017

Rodinná krabička, aneb dárek k narozeninám

Rózina miluje prohlížení knížek, obrázků a fotek. A tak mě na pinterestu nadchl nápad na rodinné kartičky. Prostě a jednoduše jsem našla fotky, kde to našim drahým rodinným příslušníkům slušelo. Ořezala a upravila jsem je tak, aby na nich byly portréty a měly požadovaný formát. Podlepila jsem je a vzadu napsala, kdo na nich je (aby měli naprosto všichni jasno). Zalaminovala. Použila jsem krabičku, kterou jsem dostala od kamarádky a byla na to prostě jako dělaná. Poměrně dlouho jsme vymýšleli jak to udělat, aby obrázky šly Róze hezky vybírat. Nakonec jsem na dno nalepila takovou "rampičku" z kartonu. Přichycená jen na jedné straně, na druhé straně poutko z mašličky na vytáhnutí. Ale pro prcka je to složité, musíme jí pomáhat. Pro ty, kdo by se do toho chtěli pustit, raději vymyslete systém mašle přidělané mezi rampičkou a víčkem, aby se to vysouvalo automaticky. Já to možná ještě taky předělám. A radost. Róza metá kartičky po podlaze, prohlíží, schovává, ukazuje, směje se nad nimi... Takže super.

pondělí 13. března 2017

Oslava velké jedničky

Mám takový pocit, že každá druhá blogerka na přelomu zimy a jara "vrhla" potomka a tak se to v blogovém světě hemží články o oslavách :-) Nadchází čas mláďátek a ani u nás to není jinak... První narozeniny měla naše už pár dní nazpátek, ale tak nějak si to všechno potřebovalo sednout, abych se o tom rozepsala. Teda rozepsala jsem se dost, ale nemělo to moc hlavu a patu, tak předělávám a rozděluji. Takže teď vás tu zasypu články o oslavě, o dárku, o prvním roce cácory a o tom co to udělalo s námi. Tak to chrlím a vy to se mnou prosím vydržte :) 
Takže párty, která neměla být velká a legendární, ale tak nějak se to stalo...

čtvrtek 9. března 2017

Režim, nerežim?

Napadlo mě, že by bylo fajn si zaznamenat takovou tu naši normální denní rutinu, až jednou budu třeba porovnávat s jiným prckem (vím že se to nemá), nebo konzultovat s jinými mamkami na pískovišti (u mě asi nehrozí :-). Už teď vidím, že není úplně jednoduché rozpomenout se, jak to bylo před půl rokem. Prostě to frčí, všechno je v mlze, ale ty naše obyčejné dny jsou vlastně super. Takže tenhle článek je spíš pro mě, nebo pro ojedinělé mamky, které by to zajímalo. S něčím (snad) zajímavějším přijdu zas příště ;)

středa 8. března 2017

Parohy

Pořídila jsem naší rodině parohy. Papírové. Po loňském velikonočním králíkovi, jsem se dlouho těšila na nějakou podobnou slepovačku, ale ne a ne na ni dojít. Až teď. Musím říct, že to bylo nějaké náročnější jak ten ušák... Nějak mi nesedlo číslování, bylo pro mě nelogické. Tak jsem si ho pak trochu přizpůsobila. Ale dalo se to. V šesti hodinách... Chtěla bych ještě nějakého jednorožce pro Rozárku, kdyby měl někdo tip? To se ale odsouvá na neurčito :-) Šablona stažena zde.

pondělí 6. března 2017

Kulička v domečku

Znáte montessori pomůcky? Jestli jo a nejste rentiéři asi vás taky trochu děsí cena. Naštěstí se spoustu z nich nechá vyřešit i jinak. Možná nejsou tak krásné na pohled, ale svůj účel plní. Já jsem teď doma z krabice udělala "domeček" pro kuličku. Tato pomůcka stojí přes čtyři stovky a my ji máme za nula, nula, prd. Aby kulička vyjížděla sama ven, krabici jsem vzadu podložila krabičkou od sirek. Zrovna jsem natírala Róze židličku, tak to schytala i krabice. A je to. Vhodit míček do díry, počkat až vyjede a znova, znova, pořád dokola. ;)

čtvrtek 2. března 2017

Cik-cak

Aneb další rychlovka a o zábavu postaráno. Potřebujeme jen rovnou plochu a lepící pásku. Já použila papírovou a je super v tom, že jde nalepit opakovaně (nevím jestli by tak fungovala i klasická, ta by se asi smotala, pokrčila a kdo ví co ještě a už nešla narovnat, ale můžete zkusit). Na kraji jsem kousek podehla, aby ji mohly lépe chytit malé prstíky. A spokojenost. Když Róza přišla na ten grif, zabavilo ji to na dlouho. Spolu s obdobím všechno musí ven, popř. dolů má i období dávání. Takže stačilo sedět vedle, Róza slepila, podala a já zas nalepila a tak pořád dokolečka dokola :) Myslím, že tady byly její choutky uspokojeny rozhodně víc než u ruliček...

pondělí 27. února 2017

Svatební výročí

Slavíte výročí svatby? My jen tak trochu, nijak to nepřeháníme. Ale snažím se vymyslet něco malého podle jména výročí. To druhé je papírové. První byl takový sranda dárek. Toaleťák. Aby jsme se z toho... Ten druhý trochu poetičtější. Notýsek na výjimečné okamžiky. Mám takovou představu, že až půjdem někam na rande na véču, trochu zavzpomínáme a napíšem to opravdu nejdůležitější. Pak notýsek dáme na nějaké naše místo, tak aby neupadl v zapomnění, a budeme libovolně dopisovat. Uvidíme jak to klapne. Moc šancí tomu nedávám, ale pokud by to dopadlo, určitě by bylo hezké se za pár let vzpomínkami prolistovat, nebo když se jeden na druhého naštvem uklidnit, že to není tak zlý :D Inspirovala mě knížka Na sto kusů. Jen my nemáme polaroidový foťák a fotit okamžiky štěstí na digitál už není tak nějak ono...

pátek 24. února 2017

Na sto kusů

Po dlouhé době kniha, kterou bych s čistým svědomím doporučila kamarádce. Příběh o tom, co je v životě opravdu důležité. Tak zní podtitul. Zavání to moderním minimalizmem. Gina se vybaluje v novém malém bytě a chce si nechat pouze sto kusů věcí, které bude mít ráda a budou ji vystihovat. Žádné zbytečnosti. Pobízí k přemýšlení. Ale aby nedošlo k mýlce není to žádná poučná literatura, jde o román. Takový minimalizmus v praxi. Na pozadí zapeklitého životního příběhu. Rozpadu manželství. Nemoci. Nešťastné lásky. A do toho rekonstrukce starých domů. Také máte tak rádi staré domy s tajemstvím, kde to dýchá minulostí? A ještě k tomu zajímavý projekt. Focení si momentek absolutního štěstí. Ach, to by bylo album pro okamžité zvednutí nálady. Jen ten konec nebyl úplně podle mých představ. Prozradila jsem toho dost. Tak už jen, autorkou je Lucy Dillonová. Navnadila jsem někoho?

úterý 21. února 2017

Propadák





Aneb jak byl propadák propadákem. Není každý den posvícení. Zdálo se to být tak jednoduché a zábavné. Ruličky od toaleťáku přilepené na boku nábytku. Prohazovat malé kuličky, hračky, cokoliv. Naše malá měla jiný názor. Ty ruličky tam nemaj co dělat. Prohazování ji nebavilo, ani když jsem v zoufalství použila maňáska. Prostě musely dolu, co šlo urvala. Ale třeba u někoho z vás zafunguje. Dejte vědět ;)

neděle 19. února 2017

Pavučina

Období "všechno musí ven" je u nás stále v plném proudu. A aby to nebylo tak jednoduché, usoukali jsme pavučinu. Ideální by byl velký prádelní koš, nám babička poskytla košík a i ten byl fajn. Do oček namotat provázek, dovnitř drobnosti a hotovo. Stejně jako u brnkačky volíme alespoň z počátku věci oblé, které se nebudou zadrhávat o provázek, aby to bylo lehčí a dítě nenervovalo :-) A pozor, pouze pod dohledem. To kdyby se provázek přeci jen odvázal, nebo praskl. V tom lepším případě by to končilo přiškrceným prstíkem.

pátek 17. února 2017

Porodní bába z Benátek

Naposled jsem v knihovně sáhla po této knížce. No jo, už to bude rok, od Rozárčinýho vykouknutí, tak trochu sentimentu. Myslela, že to bude něco podobného jako Zavolejte sestřičky, to jsem četla skoro před rokem (byla to knížka, kterou vypráví skutečná porodní sestra, tuším ve 40. letech v Anglii). Ale tohle je fikce. A trochu detektivka. Děj se odehrává v 16. století. Jde o židovskou porodní bábu, která přes zákaz vede křesťanský porod a pak zachraňuje manžela. A všechno se to zamotá. Nebyla to špatná kniha. Oddych a přitom ne primitivní děj. Autorka Roberta Richová. A řeknu vám z některých věcí mi šla hlava kolem, v té době bylo normální, že umřelo každé páté dítě a každá desátá rodička! To asi neměli takovou radost z těhotenství jako my... 

úterý 14. února 2017

Balkónová zahrádka

Ještě je zima v plném proudu, ale při posledním zalévání broskvoně na balkóně jsem si vzpomněla, že loni touto dobou jsem si krátila čekání na Rózu právě zahradnickými plány. Zase se dostávám do varu. Vymýšlím co a jak. Do čeho se pustím. Co letos vynechám. A klíďo si nechám poradit. S čím máte dobrou zkušenost vy? Co bych měla vyzkoušet? A já se zas podělím o svoje balkónové zážitky. Loni jsem si malovala, jak se bude to dítko co se vyklube už letos zapojovat. No při představě, že bych Rózu pustila k hlíně na dosah ruky :D Ale třeba to klapne. Těším se až si utrhne jahůdku, nebo broskev. Až jí v létě půjčím konvičku do ruky, nebo jí v parnu dám škopek s vodou a bude se cáchat. Pokud nám to teda dovolí králíci...
No a jak si to teda představuju letos?

neděle 12. února 2017

V pytlíku

Drobnosti v pytlíku. Posouvačka v gelu. Bez bordelu. Teda relativně. Tahle "hračka" mě při brouzdání netem nadchla. Přišlo mi to hrozně jednoduché a rychlé a zábava. Ale nebyla bych to já, abych si to trochu neztížila, že. Koupila jsem si ten nejlevnější gel na vlasy co šlo. První chyba. Páč takový gel smrdí. Dost. A ten pytlík bude vydávat ten smrad, pokaždé když se s těmi poklady bude hýbat :-) Zkontrolujte si jestli váš pytlík se "zipem" nemá dole díry (to jsem náhodou udělala). A pak se tam nesnažte všechno narvat (to jsem bohužel taky udělala).