pondělí 21. srpna 2017

S kůží na trh II

Po ušácích jsem mrskla do placu další produkt. Břízové navlékačky. Možná si pamatujete, jak jsem první dělala Rozárce. Měla jsem moc velkou radost, že se jí líbí. A nejen jí. Tak jsme jich s Honzíkem udělali víc. Dvě už mají svého (snad spokojeného :) nového majitele. Ostatní jsou k mání na mé facebookové stránce. Tak mrkněte, ať si ho najdou i ty další...
Děkuji ;)

pátek 18. srpna 2017

Skořápky

Dneska si vneseme mezi ty dětské hry trochu hazardu. Už jsem se zmiňovala v dovolenkovém reportu, ale aby hra nezapadla, připíchnu samostatně. Rózinu totiž dost baví. Třeba bude bavit i ty vaše prcky. Kdyby náhodou někdo nevěděl o co jde. Je to hra s kelímky (nebo jinými předměty, třeba s kartami), pod které se schová malý předmět. Kelímky se několikrát vymění a hráč hádá, pod kterým se předmět nachází. U nás zatím nevadí ani to, že je každý kelímek jiné barvy, ani to, že jsou lehce průhledné :-) U větších dětí už by bylo zapotřebí stejné nádoby. Aby se z nevinné hry nestal protizákonný počin, nesmíme podvádět a chtít po dětech prachy :D

středa 16. srpna 2017

Pecka dovolená v Pecce + tipy jak jsme zabavili Rózu v kempu

Byli jsme v Pecce. V kempu, v chatičce. A byla to taková ta prima odpočinková dovča. Když jsme se na jaře vrátili z Améru, "vtipkovali" jsme, že máme s dovolenými na několik let útrum. Ale naštěstí jsme vyjeli na průzkum domácích vod ještě tentýž rok. Páč tahle dovča je z těch nízkonákladovějších. Kemp má výborné hodnocení a při tom není předražený. Má dobré zázemí a čeho si hodně cením, není obří, je tu klídek. Róza si to tu hned zamilovala. 
Tak nejprve Vám popíšu kemp. Pak mrknem co se tu dá s malým prckem dělat. A nakonec jsou ty tipy, aneb co jsme vláčeli ;)

pondělí 14. srpna 2017

CD a navlékání

Povalují se Vám doma stará CD? Obsah už je Vám k ničemu? Nebo jsou poničená? Já měla slušnou sbírku, používala jsem je jako podkafíčka, ale prý jsou dobrý k plašení holubů a na pinterestu byste našli určitě další využití. Já tu tašku nedávno vyhodila. Nějak jsem se hecla a probrala učitelkovský zásoby (rozumějte vše co by se mohlo hodit na tvoření - krabičky, piksličky, odstřižky, kelímky, ruličky a co vás napadne). Zařvaly i cédéčka. A teď mě napadla obměna navlékání pro Rózku. Horko těžko jsem něco málo vyhrabala ve skříni u našich a jde to. Využila jsem nejn CD, ale i ty průhledné proložky. Slečna to měla nandané jedna, dvě a podruhé už to prý dělat nebude. Takže zlaté kroužky. Ale třeba u Vás to proběhne s větším nadšením :D

pátek 11. srpna 2017

Barevná vajíčka

Nene nezbláznila jsem se. Nebarvili jsme teď. Ačkoliv tato aktivita by byla bývala v období Velikonoc trefnější, my ji zařadili až teď. A to z prostého důvodu. Na třídění barev by bylo před pár měsíci moc brzy. A protože jsem duše schránčlivá a plastová vejce křiklavých barev jsem zabavila a uložila, teď jako když najde. Do krabičky na vajíčka jsem dole namalovala kolečko příslušné barvy a je to. My to s Rózou teprv zkoušíme a tak je to dost pokus omyl. A také hra pod dohledem, aby měla zpětnou vazbu, zda je dává správně. Prvně si totiž myslela, že je tam bude dávat jak se jí zachce. Nejdřív jsem ji nechala.

středa 9. srpna 2017

Šťastní lidé čtou a pijou kávu

Titul další knížky, kterou jsem přelouskala. Autorkou je Agnes Martin-Lugand. Kniha docela profláklá a s dobrým ohlasem. No a za mě teda nevím... Je to krátká oddychovka. Nic víc, nic míň. Sáhla jsem po ní, páč se aktérka stěhuje do Irska, aby tam přehodnotila svůj život. A pro Irsko já mám slabost! Jinak mi ale hlavní hrdinka úplně sympatická nebyla. Chápu že člověk po velké životní ztrátě je na pokraji svých sil, že ho nic nebaví, že nemá smysl života, nic se mu nechce. Ale tohle bylo trochu moc. Samá sebelítost a ostatní, postarejte se o mě. Zápletka s chlapem, který je uzavřený, ale ještě k tomu protivný, drzý a zlý. A konec takový useknutý. A teď babo raď, když chci vědět jak to s nimi dopadne mám číst pokračování, nebo se na to vykašlat? No každopádně účel lehkého čtiva na dovolenou splněn. Přelouskáno asi za tři dopolední spaní. A těm kdo si chtějí přečíst něco v podobném duchu spíš doporučuju P.S. Miluju Tě, tu knížku i film mám ráda ;)

čtvrtek 3. srpna 2017

Nenažraný tygr

... aneb vhazovaček není nikdy dost. Vhazování Rózu pořád baví, jenže se jí po čase jeden typ omrzí a vymýšlí, co by kam narvala mimo původní plán. A tak jsem tentokrát vymýšlela něco jinačího. Neb jsem doufala, že zabaví o chvíli dýl a potřebovala jsem nějakou zábavu na dovču pro případ zlého počasí. A tak se vyklubala piksla s tygrem co žere pompomy. Použila jsem krabičku od pringlsek. A jelikož jsme žrouti a když si jednou ty lupínky koupíme, netroškaříme a nemáme malé plechovky, musela jsem udělat skladnější verzi sama. Prostě jsem uřízla dno cca 5cm a vršek s víčkem cca 5cm, prostředek vyhodila a ty dva díly slepila papírovou páskou. Na vršek kolečko ze samolepicího papíru, načmárat hlavu, vyříznout tlamu a hotovo. A Róze se líbí, i když je to prý mňauííí :-)

středa 2. srpna 2017

Vodníci v Čechách

Asi není tajemstvím, že děti vodu milují. A hodně. A pro vodní hrátky je léto prostě nej. Tak snad se vám nápady budou v těchto vedrech ještě hodit. Tipů na hry s vodou už jsem viděla mraky. Něco jsme i vyzkoušeli, něco nás teprv čeká a něco třeba ani nestihnem. Ale vy byste mohli. Takže dávám inspiraci.

pondělí 31. července 2017

Blbinka, aneb zase ty kroužky

Doma máme sbírku různě velkých dřevěných kroužků. A z chalupy jsme si zase půjčili tety hračku. Dřevěný stojánek, po kterém dolů seskáče dřevěná opice. Prostě taková blbinka, možná že ji také znáte, nebo máte. Samotná hračka Rózu ještě moc nebere. Tak jsem si vymyslela alternativu. Na stojánku je spoustu kolíků na navlečení spousty malých kroužků. A svislá plocha je přeci jen složitější, než navlékání na stojící tyčku. A nezatočený háček zase složitější než háček na věšáku, který je zahnutý proti spadnutí dané věci. Takže si dítě ještě cvičí "opatrnost", aby si navléknutý kroužek zase nestáhlo.

čtvrtek 27. července 2017

Rosiin sladký krámek snů

Pokud hledáte sladké prázdninové čtení z řad červené knihovny, tak to je ono. Romantická oddychovka. Od začátku asi tak nějak tušíte jak to dopadne. Ale stejně baví. Hrdinka je vtipná. Postavy jsou sympatické. Krajina krásně vykreslená, aneb do Anglie bych jela hned. Příběh z řady je mi třicet a zasekla jsem se na jednom bodě. Změna je nasnadě. A proč ten život vlastně nezměnit od základů. Ale to už moc prozrazuju. Jinak je úvodem každé kapitoly popsán nějaký druh sladkosti. Takže pokud zrovna držíte dietu, nic pro vás :-) Jediné co mi vadilo, bylo vykreslení alternativní maminy, jakožto člověka, který se snaží změnit svět, ze svého dítěte dělá na jednu stranu někoho výjimečného, ale na druhou se o něj nestará. Tak bez toho bych se tam obešla. Ale jinak palec nahoru. Autorka je Jenny Colganová. Jo a připravte si po ruce nějakou dobrotu ;)

úterý 25. července 2017

Chalupářské hrátky a fotoreport

Nevím jak vy, ale my si prázdniny užíváme! Přes svátky jsme byli víc jak týden na chalupě. Tatínek s dědou se chudáci dřeli, ale my... Róza si užívala babičku. Spoustu času jsme byli na zahrádce. Na procházky jsme chodili za krávama, rybama a na hřiště. A když bylo hnusně, bylo tu hračkářství po Honzíkovi a jeho ségře. Maminka si zvládla přečíst knížku a hlavně roztřídit fotky ze čtyř zdrojů za poslední rok a půl do složek! A že jsem nad tím pár hodinek proseděla. Takhle daleko už to nechci nechat zajít! Teď ještě pár takových prázdninových flákacích týdnů, abych ty fotky protřídila a vybrala ty nej do alba. Chystám se totiž na project life...
A teď k tomu lumpačení.

neděle 23. července 2017

Co do poličky, 16. měsíc + další aktivity

Tak si to zas shrneme, co v průběhu 16. měsíce bodovalo? No nejvíc být venku. To je jasný. A taky být na chalupě a u babi a dědy. Ale tím jak jsme pořád někde courali, byla Rózina o to víc nadšená z her uvnitř. Páč to nebylo okoukané. Pokaždé, když se odněkud vrátíme, nadšeně proběhne celý byt a jde něco vytahovat. Novinek je jen pár, některé hračky jsou stálice už z minulého měsíce.

Tak pojďme na to...

pátek 21. července 2017

Změny v pokojíčku


No musela jsem si konečně přiznat že můj kartonový domeček už má to nejlepší za sebou. Tak nějak se mi to snažil naznačit i Honzík, když z práce přinesl novou krabici. Nutno podotknout, že ta jeho vypadá mnohem pevněji, přeci jen je karton třikrát tak tlustý. Takže tenhle domeček asi nějakou dobu vydrží. Tentokrát se do řezání pustil on. A povedlo se. A s novým domečkem šlo ruku v ruce i přesouvání, posouvání a měnění. Róza je ze svého nového doupěte nadšená. Dvířky jen tak někdo neproleze, tak má většinu času soukromí. Okýnkem může podávat věci, a časem si hrát třeba na obchod.

středa 19. července 2017

Vhazování korků, aneb když mají rodiče rádi víno

Korky sbíráme od té doby co jsme se s Honzíkem sestěhovali. Původně jsem z nich chtěla tvořit nějakou dekoraci... No asi tušíte jak to dopadlo. Ale třeba se ještě budou hodit. No a teď se hodily. Róza je vhazovala do termosky. Do té samé jako fazolky posledně. Tentokráte tolik netrénuje jemnou motoriku. Ale zase musí lépe procvičovat koordinaci ruka oko. Páč korek má vůli sotva dva milimetry. Původně jsem chtěla vhazování do petky, jenže do běžné se korek nevleze. A něco s větším otvorem než tahle termoska by zas postrádalo smysl daného cvičení. Zkrátka bylo by to pro dítě s Rozárčinýma zkušenostma už moc jednoduché Bylo to dobré cvičení.

pondělí 17. července 2017

Novinky v knihovničce

Po článku leporelové klasiky se vám pochlubím i s tím co má Rozárka novodobější.
Jako první dostala k vánocům What is black and white. Knížka českého autora Petra Horáčka, který žije a tvoří v Anglii. Jeho dětské knížky jsou velmi populární. V téhle je málo velmi jednoduchého textu, takže i kdybyste ájinu neznali, chytnete se. Vtip je v tom, že na každé straně je něco co je bílé/černé, každá stránka je o něco menší a menší. A na konci je zebra, která je těmi stranami černobílá. Bavila. Teď už ji nečteme každý den, ale stejně ji čas od času přinese.

čtvrtek 13. července 2017

Dárek pro tatínka

Letos dostal Honzík ke dni otců knížku. A ne ledajakou. Je to knížka o zajíčcích, což je u nás trefné téma a hlavně je o tom jak moc se mají rádi. Jak má rád malý zajíc tátu zajíce a jak moc táta zajíc svého synátora. Řeč je o knížce Hádej jak moc tě mám rád od Sama McBratneyho. Je to moc milé čtení a podle mě může podporovat vztah mezi dítětem a tátou. Můžou si na základě čtení vymýšlet jak se mají rádi oni dva. A blbnout u toho. Je pravda, že Róza tomu ještě úplně nerozumí, ale její čas přijde. A jako věnování je obtisknutá pazoura. Vím že je to trošku s křížkem po funuse, ale přeci jsem nemohla prozradit náš dárek dopředu. Tak pro Vás tip třeba na narozky, svátek nebo na Vánoce. (Všimli jste si, jak rychle jsme se zas přehoupli do druhé půlky roku, uff?)

úterý 11. července 2017

EKOpark Liberec

Už jsem pěla chválu a slibovala, že tohle místo si zaslouží zvláštní článek. Tenhle park je za fotbalovým hřištěm, takže víceméně v centru. A je celý přírodní. Je tu spoustu dřevěných prvků. Zákoutí na relax. A hlavně blátivá kuchyně. Už dlouho jsem z něčeho nebyla tak nadšená. Představte si stánek, samozřejmě stylově ze dřeva a tam samé delikatesy. Čtete si menu a říkáte si, asi nějaké veganské dobroty. Škoda že je zavřeno. Ke konci seznamu, už se vám to zdá divné. Tak stánek obejdete a zjistíte, že je to mega dětská kuchyně. Plně vybavená. Najdete tu sporáky, mikrovlnku, troubu a k tomu hromadu nádobí. No mně být o polovinu míň (no spíš o víc, ale to nebudem rozpitvávat...) tak jsem tu v sedmém nebi a patlám a patlám. Pro Rózu to bylo ještě vysoko a byla zaujatá vším ostatním. Ale kdyby i jen kvůli tomuhle, se sem prostě musíme vrátit až o pár cenťáků vyroste!
A abych vás ještě namlsala mám další výčet:

neděle 9. července 2017

Brčka a odkapavač

Aktivita, která obletěla internet třikrát dokola a zase zpátky. Tak, kdyby ji náhodou někdo nepostřehl. Tenhle odkapavač, nebo stojan na příbory z Ikea, má doma každý druhý. A nějaké to brčko se asi také najde. Ideálnější ty bez kolínka, ne jako my... A prostrkávat na jedný straně a na druhý straně. Jedno za druhým. Tam se jich vejde. Nápad se mi zdá dobrý. Jen my si ho schováme ještě na trochu později. Ať to Róza zkoušela jak chtěla, nastrčila na jedný straně, ale druhá díra tím samým brčkem už se jí nepoštěstila. Třeba to bylo tím kolínkem, třeba ještě její čas přijde.

pátek 7. července 2017

Dcery

Na čtení se každý měsíc moc těším. Tahle knížka mě v knihovně zaujala obálkou. Také jsem si jednou zas chtěla něco přečíst od českého autora/ky. No a nevím zda to byla úplně správná volba. Jak jsem až později pochopila, je to jakési pokračování knihy Člověk Gabriel, která má dobré hodnocení. Já si myslela, že je to pouze kniha od stejné autorky, ne že to má nějaké propojení. Napsala Kateřina Dubská. Autorka má příjemný způsob psaní, vše tak nějak plyne. Jenže ty zápletky, nebo spíš hromada postav a jejich osudů. A všechny ty osudy jsou víceméně smutné. Žádný vztah nevydrží. Nikdo není šťastný. Byla jsem z toho dost frustrovaná. Rozhodně to není odpočinkové čtení. Jsem ráda, že v závěru se alespoň začlo malinko blýskat na lepší časy... Četl někdo knihu Člověk Gabriel? Jaké jste z ní měli pocity?

středa 5. července 2017

U babi a dědy i tipy na výlety


Prohlížím fotky z posledního měsíce a prostě u babi a dědy je fajn. Naše dítě jednou bude mít takové ty klasické prázdniny u babičky a dědy na zahrádce. Buď u jedněch na chaloupce, nebo u druhých doma. A jsem za to ráda. To my takhle neměli. Jedna babi s námi bydlela (což pro nás k zahození nebylo) a druhá bydlela krom dědy i se psem. Což v kombinaci s mojí silnou alergií vedlo k nočním rychlo návratům, občas i se zastávkou na pohotovosti. Takže žádná sláva :-) Ale zas jsme jezdili za tetou... No a na prázdniny trénujeme už teď. Když to vyjde, tak týden v měsíci trávíme u našich v Liberci. Róza si užívá prarodiče a já oddych od domácích povinností. Ale i tak je to týden naplněný aktivitami. Máme takový pravidelný program. Naši. Obdělávání zahrádky. Návštěva mých prarodičů. Někdy setkání se ségrou. Pokec s bráchou. Setkání s kámoškou co má holčičku jen o něco starší. Bazén. Procházka městem. Procházka do lesa. Hřiště s jinými prvky než máme v dosahu doma. Každovečerní obchůzka zahrady, aneb slepice-jahody-včelky-seskoky ze špalků-zahoupání na plechu-zalévání. Prostě pořád něco. A jako bonus tu s usínáním nebývá problém. Takže paráda. Jen ten táta nám tu chybí.

pondělí 3. července 2017

Princeznička na bále...

...poztrácela korále. Ta má nemusí být ani na bále a může je poztrácet taky. Anebo cokoliv jiného. Nebo zašantročit. Ale zpět ke korálkům. Pytlíček jsem měla připravený už do letadla, ale nějak na něj nedošlo. A teď jako když najde. Tkanička od bot a velké korále. Tkaničku jsem trochu vytunila kouskem špejle. Prostě jsem ji zpevnila, aby se na ni lépe navlékalo. Navléká se dobře, nicméně Róza ještě nepochopila, že pak musí přehmátnout, aby mohl korálek sklouznout níž, tak ji rozčiluje, že jí další korál už vypadává. Ale to doladíme. A závěrečné sbírání do pytlíku je taky super. Korále používat dostatečně velké! Nejenom aby je škvrně nespolklo, ale také aby nebyly kompatibilní s jakýmkoliv tělesným otvorem ;)

pátek 30. června 2017

Balení na dovolenou


Seznamy, to je moje. Seznamy píšu neustále. Co nakoupit. Co se musí udělat. Co bych chtěla vidět za filmy. Přečíst za knížky. Koupit lidem jako dárky. Motivační seznamy. Prostě seznamy na co si vzpomenete. A k tomu patří i seznamy co do batůžku. V útrobách počítače bych určitě našla každý rok aktualizovaný seznam, co na dovču na túry po horách, nebo co autem k móři. V tabletu zas jak se s kojencem zabalit k rodičům (aneb běda, když zapomeneš odsávačku :-) Ale stejně, když jsem nás balila na zámořskou dovču, jsem hledala seznamy po netu ve snaze nenechat nic náhodě a mým mozkovým závitům ulehčit. A tak jsem si řekla, že takhle před dovolenými, by mohl můj seznam někomu udělat radost. Takže tu je seznam na naši américkou dovolenou. To znamená na 16 dní v městě u moře. Letecky. Žena, muž a batole. V předem najitém ubytování, s možností vaření, s ložním prádlem, ručníky a upozorňuji s možností PRANÍ. Takže nejsme čuňata, který nosej spodky, dva dny tak a další dva dny naruby. I když i o takových jsem na naší dovolené slyšela, ale nebudu jmenovat :D

úterý 27. června 2017

Navlékání kroužků

To bylo tak. Podědili jsme dřevěnou navlékací hračku. Jenže na jediný kolík, který připadal v úvahu pasovaly kroužky s přesným poloměrem díry. Prostě takové ty akorát. A před několika měsíci to s nimi Róze moc nešlo. Tak jsem vytáhla velké dřevěné kroužky co mám na tvoření a s těmi to už bylo v klídku. Jenže to bych nebyla já, abych si nevymyslela ještě jinou přírodnější alternativu. Březové kolečko a větývka. Na tom ty kroužky vypadají krásně! Jenže od myšlenky k činům je to někdy dlouhá cesta. A tak když jsem slavnostně před tu naši kráčmeru pomůcku i s kroužky rozložila, nandala prvních pět levou zadní a už ji to nebavilo. Ejhle, vyndala jsem tedy k původní pomůcce barevné kroužky a ona to zkompletovala jedna dvě. A ještě dokázala vyndavat a nandavat rozbitý kolík do dirky.

pondělí 26. června 2017

Co do poličky, 15. měsíc


Objevila jsem Ameriku. Zjistila jsem, že s dítětem, kterému je okolo roku a čtvrt už se dá dělat spoustu věcí. Takže krom nahlédnutí do poličky a výčtu aktivit se pochlubím co dalšího jsme s Rózou vyváděly. Maminky, které rozvíjejí své drobky k samostatnosti od úplných miminek prominou. Já jsem hold ta mamina, která si pořád hýčkala prcka a chtěla si užít ten uzlíček a na některé věci musel uzrát čas. 

pátek 23. června 2017

Vykrajovátka, aneb Vánoce v létě

Další rychlovka bez přípravy. Teda když pominu, že jsem ty vykrajovátka musela vyhrabat v komoře a přerovnat tak spoustu věcí ;) A co s nimi? Prostě je jen nabídnout. Ke skládání. Princip jako vkládací kelímky. Podle velikosti. Taková ta rychlovka, co zaujme na první pokus. Ale na ty další už to bylo slabší... Teď jsou alespoň v zajímavé krabičce. Tak si je občas vezme, otvírá, vyndává, zas tam dává a zavírá... Tip jsem zahlédla kdesi na netu, zdroj nemohu dohledat :/

středa 21. června 2017

Svatba jak z américkýho filmu

Konečně. Je tu povídání o svatbě. O té v Americe, na kterou jsme vláčeli i to naše nebohé dítě :-) O té, o které jsem slíbila článek... Hned z kraje, nebyla to úplně americká svatba, poněvadž náš kamarád je Čech a jeho drahá je Venezuelanka. Takže to bylo takové multikulti. Ale jak z filmu byla, to zas jo! Tak popořádku.
Zásnuby proběhly na zámořské plavbě, prsten na dortíku. S ovacemi. Následovaly velké a důkladné přípravy. A když myslím důkladné, tak opravdu důkladné. Třeba objednávání župánků s nápisy pro maminky, svědkyni a družičky. Nebo přeměřování mládenců, kvůli údajům do půjčovny obleků. Sepsání seznamu darů. Ale my většinu známe jen z vyprávění.

pondělí 19. června 2017

Frajerský černý ohoz, aneb recyklace na třetí

Poslední z řady šicího DIY na naši zámořskou dovolenou. Za vlast padlo další Honzinovo odložené triko. Róziny triko má netopýří rukávy, tzn. že jsem se nemusela šít s žádnými průramky. A měl to být lodičkový výstřih, abych nemusela řešit žádné zapínání a šlo snadno přetáhnout přes hlavu. Na Rózině už moc lodičkově nevypadá, neva. Příště bude výstřih ještě rovnější.
Kalhotky jsou jako v předchozích šicích pokusech jednoduché. Stále stejné obkreslené plenkové kalhotky s přídavkem, zapravené v pase i v nohavičkách pružnou nití.

pátek 16. června 2017

Bublinková fólie

Také vás tak uklidňuje práskání bublinkové fólie? Mě jo! A chtěla jsem to zprostředkovat i Róze. Ale tak, aby si procvičila prstíky. Tak jsem nalepila fólii na skříňku. Hned se k ní řítila a mé práskání ji bavilo. Ale ona sama nebyla ještě schopná přitlačit tolik, aby se lupnutí opravdu ozvalo. A tak začla fólii decimovat po svém. Nehtíkama. Takže u nás úplně účel nesplněn, ale kdo máte dítko větší, které má v prstíku větší sílu, zkuste. Já myslím, že by to mohla být prima zábava. My to zkusíme znovu za pár měsíců. Teď si vystačíme bublat bublifukem :-)

úterý 13. června 2017

Květen na balkóně

No co Vám budu povídat. Letos se nám na tom balkóně moc nedaří. A moc se není čemu divit, páč na to tak trochu dlabu. Sypu si popel na hlavu. Nepřidala tomu ani naše cesta daleká. Páč v dubnu před odjezdem jsem rychle vysela co bylo potřeba. A dál už se nestarala. Dokonce jsem si ani nepopsala, kam jsem co dala. Tak teď nestačím koukat. Ani králíci nebyli moc parťáci. Z dlouhé chvíle mi zlikvidovali zbytek hlíny. A než jsem došla pro novou... 
Takže jak to postupuje. Broskvoň bude mít bohužel jen dva plody. Oproti loňským devíti, nebo kolika, dost bída. Asi měla málo vody, chudinka. A navíc už je zas obalená pavučinkami svilušek. Mrchy jedny.

pondělí 12. června 2017

Víčko k víčku

Recyklovaná pomůcka za hubičku. Piksla od sušeného mléka, kterým občas zahustím kaši a víčka od přesnídávek. Baví. Dokonce tak, že poprvé jsme museli víčka třikrát vysypat. Na potřetí už začla zkoušet jak otevřít víko na plechovce. Zkoumat dírou jestli propadlé víčko uvidí. Nebo zda-li se vleze dírou i něco jiného. I to se počítá. Nepovažuji za nutné, aby děti používaly věc jen "jak se má", s přesným postupem, podporuji i průzkum a vlastní iniciativu. Máme vytvořeno týden a víčka cinkají každý den. První využití plechovky a hůlek je popsáno tu.

čtvrtek 8. června 2017

Dívka v ledu

Viděla jsem ji na plakátech, viděla jsem ji doporučovanou na fb čtecí skupině i na blozích. A stála za to! Detektivka jak má být. Napětí prostupuje všemi stránkami a nic není do konce jasné. Takže tady u té jsem fakt četla jedním dechem. Děj se odehrává v Londýně. Kde se v třeskutém mrazu najde zavražděná bohatá dívka. A není jediná. A detektivce nikdo nevěří. Pátrá tak na vlastní pěst. A prý je knížka součástí série a o šéfinspektorce Erice ještě uslyšíme. Autor R. Bryndza. Knížka, kterou s klidným srdcem doporučuju dál!

středa 7. června 2017

Popelka

Zas jedna rychlovka na zabavení. Na třídění to ještě není. Ale zrníčka už sbírat může. A zdokonalovat tak pinzetový úchop. A když k tomu přidáte nějakou tu nádobu s menším otvorem dostane zabrat i koordinace oko a ruka. A co teprv cvičení trpělivosti. To bylo tak, když jsem jednou chtěla něco dovařit. O pomoc Róziny jsem nestála. Jenže ona stála o mou pozornost. K nohám mi přinesla všechny své knihy a když jsem se odmítla stát předčítačem, zakousla se mi do nohy. To je takový náš nový sport a styl domluvy. Snad ji to brzy přejde :-) Vytáhla jsem fazole a termosku a na dobrých deset minut byl klid. Doporučuji nepřehnat to s množstvím, aby to dítko neodradilo. Je fajn, aby věc dotáhlo do konce a zažilo tak pocit úspěchu. A když budete chtít přidávat asi to nedělejte před zraky dítěte. Já jsem tu chybu udělala. Róza nadšená, jak to zvládla, já ji pochválila, ale vzápětí přisypala hrst. Ona si mě přeměřila, jako jestli si z ní dělám srandu a vyprdla se mi na to :D

neděle 4. června 2017

Knížky pro prťata

Zamilovala jsem se do dětských knížek. Je tolik nádherných knih, které bych pro Rózinku chtěla mít a seznam se neustále prodlužuje. Zatím nákupy držím na uzdě. Jednak máme mraky knih a leporel na půdě u jedněch rodičů a na chalupě u druhých rodičů, jednak až do nedávna byla Róza docela devastační. Knížky miluje odjakživa, ale nejprve je spíš testovala všemi smysly. A tak třeba Ladovo leporelo, které přežilo dvě generace u Róziny narazilo na dost tvrdou zkoušku. A nutno podotknout že lepená textilní vazba zkoušku nedala. Prostě byla ožvýkána. Z kuřátka a obilí byla zase tak nadšená, že nevěděla na kterou stranu se koukat dřív, až jednu celou přelomila. Prostě naše zásoby dostávají solidně na frak.

čtvrtek 1. června 2017

Recyklace stoleté stoličky

Aneb jak jsme neplánovaně dali stoletou stoličku za první stoličku... Tuhletu židličku připravili moji pradědové do herničky na půdě baráku pro mého tátu. A už tenkrát nebyla stolička úplně nová. A já ji na té samé půdě vyhrabala a dala jí nový kabátek. Poučená z předělávky jídelní stoličky, jsem to tentokrát nepodcenila. Kombinací horkovzdušné pistole, elektrické brusky a smirkového papíru jsem dostala dolů starý nátěr. Praskliny jsem zalepila a díry zatmelila. První nátěr barvou jsem znovu lehce přebrousila a dala další dva. A hádejte, na jakou barvu jsem natírala? No jasně, že na bílo :D S výsledkem jsem nad míru spokojená. Ačkoliv prostor pro zlepšování stále je.

pondělí 29. května 2017

Hra se smrtí

Detektivka, kterou jsem dostala kdysi k Vánocům, a už mě dlouho strašila ve skříni. Moc se mi do ní nechtělo. Detektivky zas tak často nečtu a tahle je ještě ke všemu tak trochu z virtuálního prostředí. Ale nakonec to bylo fajn. Když jsem se dostala přes úvod, kde bylo moc postav a samá květnatá, „vtipná“ přirovnání, kterým zrovna moc neholduju, zažrala jsem se. Jde o to, že vrahové dávají na internet videa svých reálných mordů, ale přes zašifrovanou cestu, takže je nejde vystopovat. Na případu se podílí mraky lidí. Knížka má ještě skrz detektivy zamyšlení, kam tento přetechnizovaný svět spěje. No bylo to celkem fajn, ale další detektivku od matky a dcery, které spolu píší pod pseudonymem P.J.Tracy asi záměrně vyhledávat nebudu. Nebo máte někdo jinou zkušenost s další knihou od nich?

Nicméně za květen mám knížku odškrtnutou ;)

čtvrtek 25. května 2017

Kaťátka - recyklace na druhou


Kalhotky, aneb další část dovolenkové garderóby. Prostě jsem nechtěla aby koukala Rózině plína, tak jsem spíchla něco na tu její prťku. Za vlast padlo jedno Honzíkovo tričko. Střih byl stejný jako u setu. To znamená obkreslené zapnuté svrchní plenkové kalhotky, s dostatečným nadměrkem. Prostě i pas musí projít přes tu nejširší část, což je zadek (i s plínou). Tentokrát jsem ale na zadek přišila nařasenou krajku, nalezenou v mém pytlíku pokladů po babi. Až pak jsem sešila boční švy. Nohavičky prošité pružnou nití. Pas zapravený do pasového límce, kterým jsem protáhla pasovou gumu. Ta už má v sobě díry na knoflík, takže se tak může trochu upravit velikost. Guma nalezena v témže pytlíku :D Hotovo dvacet.

neděle 21. května 2017

Na co se hodí čínské hůlky


Jednou jsem v nějakém kulinářském záchvatu koupila čínské hůlky. Myslela jsem si, že až proniknu do tajů této kuchyně, budeme je nutně potřebovat... No, jak myslíte, že to dopadlo? Ale teď, jak se hodily. Na FB monte skupině, jsem viděla bezva využití plechovky. Holčička do ní zapichovala silnější špejle. Ty doma nemáme. Ale já nutně potřebovala nějakou novinku, aby se naše raketa taky na chvíli posadila. Tak to schytaly hůlky. A je o zábavu postaráno. Jen bacha, zas pod dohledem, páč pobíhání s tyčkama asi není úplně ok a o skákání po posteli ani nemluvím (i to by ráda vyzkoušela :-).

pátek 19. května 2017

mini festival, aneb očima obyčejného návštěvníka

Na festival jsem se moc těšila. Beru ho jako společenskou událost. Možnost pokochat se krásnými věcmi. Podpořit lokální tvůrce. Často firmičky, které vznikly při rodičovské dovolené. Dobře si pochutnat. A načerpat inspiraci na seznam, co všechno pro tu moji cácoru chci. 
A že toho je! Tentokrát jsem nenechala nic náhodě a vzala si trochu více peněz než minule. Ale paradoxně toho nakoupila méně :-) Máma míní, dítě mění. Naplánovala jsem si to hezky. Přijedeme včas, abych si všechno prošla a omrkla. Pak vyzkoušíme cvičení. A nakonec si nacpem pupek, aby mi drahá usnula po cestě dom... Jenže Róza se nemohla dospat, vstávala v nekřesťanskou hodinu a výsledkem bylo, že jsem ji musela dát dopoledne alespoň na chvíli spát, abychom vůbec byly v náladě někam vyrážet. Na doprovodný program cvičení jsme přišly pozdě. Ale ono to moc nevadilo. Dětské přesnídávky, které se prodávaly minule, tu bohužel nebyly. Takže Róza zkoušela nové chutě v podobě dospěláckého jídla. A pak jsme se vydaly do nacvakané haly. Róza moc spolupracovat nechtěla, nosítko ji neba. Chtěla po svých. Zásadně druhým směrem. A hlavně na všechno sahat. Výsledkem bylo, že jsme to spíš oběhly, posbíraly vizitky a já se pokochám doma na webovkách :D Nejvíc času jsme strávily na terase koukajíc se na děti, které se dole proháněly na koloběžkách a pak na samotném dvorku u kolotoče. Ten byl super dokud se neroztočil. Páč po dvou kolech Róza nechápala, proč nemůže dolů. Takže jste mě mohli vidět jak běhám kolem dokola, abych ji alespoň trochu klidnila, že jsem blízko. Groteska hadr.

úterý 16. května 2017

Miami a okolí, aneb Florida našima očima

Tak, je to tu. Konečně to sepíšu. Sepíšu co jsme viděli my, i co navštívili naši kamarádi, když jsme si my dělali rodinnou pohodičku. Předem říkám, že to není žádný velký cestopis. Nejsem moc cestovatel tipu "mám dovolenou na čtrnáct dní, každý den někam popojedu, abych toho viděl co nejvíc" a dohromady nic... Ale proti gustu, žádný dišputát. Mně tohle vyhovuje tak akorát při pěším výletění po horách, tam jsou přesuny žádoucí. Ale pokud jedu někam do neznáma, ráda si vychutnám dané místo se vším všudy a vychutnávám atmosféru, a dám si i prostor pro odpočívání. Dalším faktorem je, že s Rózou by to ani moc nešlo. Ale třeba až bude větší, tak si nějaký road trip dáme... No dost filozofování a jdem na to.

pondělí 15. května 2017

Doma spíchnuto, aneb recyklovaný set na pláž

Nějak nestíhám, zase... Opravdu chci sepsat všechno z Floridy, ale na to je potřeba nějak víc času. Tak zatím alespoň něco... Co měla ta naše princezna na sobě? Z jednoho mého nepoužívaného tílka jsem jí našila šatičky, kalhotky a ještě zbylo na pidi vršek pro horké dny. 
Střih na kalhotky jsem udělala od oka. Prostě jsem si položila zapnuté svrchní plenkové kalhotky na papír a obkreslila je o chlup větší, tak aby se tam ta prťka protáhla. Sešít boky a spodek, začistit, oentlovat a zahnout nohavičky a pas., ty pak prošít pružnou nití. Klidně i dvě, tři řady. 
Pidi vršek je vlastně jen a pouze pruh látky s dostatečným nadměrkem, aby šel přetáhnout přes ramena, prošitý několika řadami pružné nitě. Šňůrky na zavázání jsou z původního tílka.

pátek 12. května 2017

Zpí-ván-ky

Zpívánkové kartičky. Zmiňovala jsem se o nich už v článku o prťatech. Jdou stáhnout tu. Jenže jsem nakonec zjistila, že na spoustu těch "našich" tam obrázek není. A tak jsem si je dokreslila. Původní jsou vytištěné v polovičním formátu, aby byly skladnější do přebalovačky. Podle toho jsem dělala svou šablonu. A na zadní straně text, pro případný výpadek paměti, nebo pokud by chtěl s Rózinou zpívat někdo jiný. Zalaminovat, na kroužek, hotovo. A jak jsem si slíbila, na zdi nám visí nový repertoár, aby mi z toho nehrabalo. K těm, ale ještě musím karty dodělat. Prostě abych se nenudila :-)

úterý 9. května 2017

Létající Róza, aneb letadlem s batoletem

Tak jak už jsem se chlubila, byli jsme na dovče. Byli jsme daleko. A byli jsme i s Rozárkou. Hodně lidí se divilo, ale já ani na chvilku nepřemýšlela, že bychom ji nechali doma. Jako bezdětná jsem měla jiné představy, ale stala se ze mě taková ta máma kvočna, která potřebuje mít to svoje kuřátko pod dohledem. Přiznávám, že po volném dni, či víkendu toužím, ale 16 dní, to už by bylo trochu moc. Navíc pořád kojím a s odsávačkou nejsme kámošky. Rozára změny miluje a tušila jsem, že pokud přetrpíme let, náramně si to užije. Takže to tak pro úvod těm, kteří to tahání dětí po světě moc neuznávají...

čtvrtek 4. května 2017

Zamilované polštářky vol. 4

Článek trochu se zpožděním :-)
Žádná novinka. Opakovačka. I když s novým motivem. Jedeme na svatbu. A tohle je takový malý dáreček. Zamilované postavičky ve svatebním. Šťastně až na věky. Jo a na svatbě bude většina anglicky mluvících. Tak mi držte palce, ať se moc neztrapňuju :-)

středa 3. května 2017

Co je u nás nového?

Duben byl u mě na blogu odfláknutý. Míň článků. A ještě k tomu každej o pár řádcích :) A víte proč? Páč jsme byli za oceánem. Takže minimálně dva týdny před odletem jsem už byla dost neupoužitelná v čemkoliv, co s cestou nesouviselo. A pak jsem si jen užívala, že jsem i ty dopředu napsané čtyřřádkové články nestíhala publikovat...
A s tím souvisí typy článků co bych tu na vás mohla sypat. Dělala jsem Róze pitominky - hračky, co nezaberou moc místa, aneb jak zabavit roční dítě deset hodin v letadle. Šila jsem jí pidioblečky. Sepisovala seznamy co si zabalit. Dělala dáreček ke svatbě, která byla důvodem naší cesty. A užívala si dovolenou v Miami a na Key Westu. Takže se tu asi neobejdeme i bez nějakého toho dojímacího článku, ala Rozamunda a první moře.

úterý 2. května 2017

Duben na balkóně

Pokračujem. Kvítka z broskvoně opadaly. Piplání se štětečkem se asi osvědčilo, páč se objevilo pár plodů. Z truhlíků vykukují první zelené rostlinky. A já si dala druhé secí kolečko. Tentokrát putovaly do truhlíků semínka kytiček (aksamitník a astry), bylinek (bazalka, kopr), zelenýho lupení (mangold) a do malých květináčů po semínku asi tři druhy dýní a cukety. Plním plán. Po krůčcích. Tak rostlinky, polezte :-)

čtvrtek 27. dubna 2017

Krabičky

Prozkoumávání různých krabiček bylo na mothering už pro děti před jedním rokem. U nás na ně došlo až teď... Hold u mě vše musí uzrát. Já než se k něčemu dostanu. A je pravda, že Róza by to asi o moc dřív nedala. Většina krabiček pro ni byl oříšek i teď. Objevovala je postupně. Nejdřív na plné čáře zvítězila ta od sirek, s tou by šla snad i spát. V každé byl nějaký poklad. Taková odměrka, to bylo něco. A pak už si je přizpůsobila. Několik dní schovávala do největších všechny ponožky, které našla. No snad se to změní. Ta záliba v ponožkách. Páč zkoušení šatiček. To je utrpení. Oboustranné :-)

neděle 23. dubna 2017

Rýžové nadělení

Smyslová výchova miminek. Kapitola sama o sobě. Myslím si, že celkově u nás, v našich končinách se hlavně ta hmatová moc neřeší. Vystačíme si s koupáním ve vaně miminek, pískovištěm, když už jsou děti trochu větší a sem tam nějaké výtvarce (ale ruku na srdce do jednoho roku, kdo něco tvořil?). Jo a když děti začnou rozum brát už je normální pouštět je do kuchyně pomáhat. A já to chápu, většinou to končí obrovským bordelem. Ale ten zápal? Když jsem viděla Rózinu v rýži, je mi trochu líto že jsem se do podobných aktivit nepouštěla dřív. Ono to patlání, matlání, hrabání se, zabořování rukou je pro ně děsně fajn.

čtvrtek 20. dubna 2017

Z lásky k vám

Název dalšího přečteného titulu. Držím se a stále jedu v tempu kniha do měsíce. Vždycky mě to vtáhne tak, že odkládám jiné povinnosti, proto si jich prostě víc nedopřávám. Tahle nebyla z mého seznamu, ale zaujala mě mezi vrácenými knihami. Je o ženě, která zdánlivě vede dokonalý život, který jí leckdo závidí. Manžel ředitel školy pro elitu, dvě úspěšné dospívající děti a její starostí je "jen" starat se o sebe, o rodinu a domácnost. Jenže zdání klame. Manžel je možná pro ostatní úžasný, zábavný a kdo ví co ještě, jenže je také tyran. A ona zůstávala a trpěla, aby zachovala rodinu. A jednou toho měla dost, tak manžela oddělala. Kniha je o její zpovědi, o tom co ji vedlo k jejímu jednání. O životě pře, po. O vězení. O tom jak si hledala znovu cestu ke svým dětem... I když to nakonec nebyla knížka z mého soudku, nebyla špatná. Ačkoliv pro mě je vždycky šílené, že to ty ženský trpí. Vím že psychika hraje velkou roli, že jsou dlouho zmanipulovány tak, že o sobě mají strašně nízké mínění. Ale pro děti? Vždyť i jim se tím ubližuje. Co si nesou do života z rodiny s takovými vzorci chování. I když nevědí co se děje pod pokličkou, určitě vycítí negativní energie a že něco není v pořádku... No prostě u mě to vedlo k přemýšlení. Autorka Amanda Prowse.

úterý 18. dubna 2017

Tobogán pro míček

Dneska se chlubím cizím peřím. Manželův kamarád udělal pro syna takovýhle míčkový tobogán. Stačilo kus trubky na vzduchotechniku, "bzukny", izolepa a domácí sluha. O zábavu postaráno. A protože po pár měsících jim doma začal překážet, půjčili jsme si ho na chvíli my pro Rózinu. Ta je prcek, tak háže z postele. Je to obří, ale čím menší průměr trubky, tím může být tobogán skladnějších rozměrů. Umím si ho představit třeba z hadice od dosloužilého vysavače, co vy na to?

čtvrtek 13. dubna 2017

Na zahrádce

Moc jsem se těšila. Konečně jsme byli u našich a já se zas rýpala v hlíně, ne jen v truhlících, ale na opravdovém záhoně. A s pomocníkama. Honzík ryl. A Róza se seznamovala. A po tom, co do kypré půdy slítla po zádech se jí už vůbec nelíbí :) No není to jaro nádherné?