čtvrtek 17. dubna 2014

Den třicátý – zahrádka

Začalo to jarní nudou a návštěvou zahradnictví Chládek. Jenže s bylinkama na stole moc srandy není. A tak jsem zanedlouho začala remcat znova. Už jsem se doma opravdu kousala nudou. A protože Honzík se mnou buď soucítil, nebo už chtěl být ušetřen, navrhl mi další nakupovací výlet – do Bauhausu. Prý když nemůžu pracovat na zahrádce u našich, udělám si zahrádku na balkóně. To bylo radosti!
A protože jsme netroškařili, nakoupili jsme čtyři obrovské truhlíky se samozavlažováním, prej ať je v tom alespoň nějaká „technika“ (asi moc nevěří mým zahrádkářským schopnostem J) a spoustu semínek a samozřejmě substrát. No prostě jsme se rozjeli tak, že můj drahý musel vláčet padesátilitrový pytel domů na rameni... A hned jsem měla zábavu na další dva dny! Jenže přeci nejde mít novou zahrádku a starý balkón a tak jsme se dali do natírání zábradlí, bílení a úklidu. Zahráli jsme si na Pata a Mata. Já jsem se sunula po zemi a natírala černé zábradlí na bílo ( stále ještě nemůžu klečet a když už se dostanu do sedu na zem, sama se nezvednu :D) a Honzík nade mnou umýval okna (snaha se cení!) Pak jsme se dostali k bílení, kdy drahý bílil a všude cákal a já za ním chodila a utírala primalex, aby si do toho nešlapal. A ještě jsem darem dostala krásné poličky na další truhlíky (až se mi ta zahrádka rozjede J). Rodinná idyla! A když už jsme v tom byli, došlo konečně i na parapety, které má na svědomí i Honzíkův tatínek. Tak a teď už se jen kochat, co nám vyroste!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář, vážím si vašeho času :-)