pátek 21. července 2017

Změny v pokojíčku


No musela jsem si konečně přiznat že můj kartonový domeček už má to nejlepší za sebou. Tak nějak se mi to snažil naznačit i Honzík, když z práce přinesl novou krabici. Nutno podotknout, že ta jeho vypadá mnohem pevněji, přeci jen je karton třikrát tak tlustý. Takže tenhle domeček asi nějakou dobu vydrží. Tentokrát se do řezání pustil on. A povedlo se. A s novým domečkem šlo ruku v ruce i přesouvání, posouvání a měnění. Róza je ze svého nového doupěte nadšená. Dvířky jen tak někdo neproleze, tak má většinu času soukromí. Okýnkem může podávat věci, a časem si hrát třeba na obchod.

středa 19. července 2017

Vhazování korků, aneb když mají rodiče rádi víno

Korky sbíráme od té doby co jsme se s Honzíkem sestěhovali. Původně jsem z nich chtěla tvořit nějakou dekoraci... No asi tušíte jak to dopadlo. Ale třeba se ještě budou hodit. No a teď se hodily. Róza je vhazovala do termosky. Do té samé jako fazolky posledně. Tentokráte tolik netrénuje jemnou motoriku. Ale zase musí lépe procvičovat koordinaci ruka oko. Páč korek má vůli sotva dva milimetry. Původně jsem chtěla vhazování do petky, jenže do běžné se korek nevleze. A něco s větším otvorem než tahle termoska by zas postrádalo smysl daného cvičení. Zkrátka bylo by to pro dítě s Rozárčinýma zkušenostma už moc jednoduché Bylo to dobré cvičení.

pondělí 17. července 2017

Novinky v knihovničce

Po článku leporelové klasiky se vám pochlubím i s tím co má Rozárka novodobější.
Jako první dostala k vánocům What is black and white. Knížka českého autora Petra Horáčka, který žije a tvoří v Anglii. Jeho dětské knížky jsou velmi populární. V téhle je málo velmi jednoduchého textu, takže i kdybyste ájinu neznali, chytnete se. Vtip je v tom, že na každé straně je něco co je bílé/černé, každá stránka je o něco menší a menší. A na konci je zebra, která je těmi stranami černobílá. Bavila. Teď už ji nečteme každý den, ale stejně ji čas od času přinese.

čtvrtek 13. července 2017

Dárek pro tatínka

Letos dostal Honzík ke dni otců knížku. A ne ledajakou. Je to knížka o zajíčcích, což je u nás trefné téma a hlavně je o tom jak moc se mají rádi. Jak má rád malý zajíc tátu zajíce a jak moc táta zajíc svého synátora. Řeč je o knížce Hádej jak moc tě mám rád od Sama McBratneyho. Je to moc milé čtení a podle mě může podporovat vztah mezi dítětem a tátou. Můžou si na základě čtení vymýšlet jak se mají rádi oni dva. A blbnout u toho. Je pravda, že Róza tomu ještě úplně nerozumí, ale její čas přijde. A jako věnování je obtisknutá pazoura. Vím že je to trošku s křížkem po funuse, ale přeci jsem nemohla prozradit náš dárek dopředu. Tak pro Vás tip třeba na narozky, svátek nebo na Vánoce. (Všimli jste si, jak rychle jsme se zas přehoupli do druhé půlky roku, uff?)

úterý 11. července 2017

EKOpark Liberec

Už jsem pěla chválu a slibovala, že tohle místo si zaslouží zvláštní článek. Tenhle park je za fotbalovým hřištěm, takže víceméně v centru. A je celý přírodní. Je tu spoustu dřevěných prvků. Zákoutí na relax. A hlavně blátivá kuchyně. Už dlouho jsem z něčeho nebyla tak nadšená. Představte si stánek, samozřejmě stylově ze dřeva a tam samé delikatesy. Čtete si menu a říkáte si, asi nějaké veganské dobroty. Škoda že je zavřeno. Ke konci seznamu, už se vám to zdá divné. Tak stánek obejdete a zjistíte, že je to mega dětská kuchyně. Plně vybavená. Najdete tu sporáky, mikrovlnku, troubu a k tomu hromadu nádobí. No mně být o polovinu míň (no spíš o víc, ale to nebudem rozpitvávat...) tak jsem tu v sedmém nebi a patlám a patlám. Pro Rózu to bylo ještě vysoko a byla zaujatá vším ostatním. Ale kdyby i jen kvůli tomuhle, se sem prostě musíme vrátit až o pár cenťáků vyroste!
A abych vás ještě namlsala mám další výčet:

neděle 9. července 2017

Brčka a odkapavač

Aktivita, která obletěla internet třikrát dokola a zase zpátky. Tak, kdyby ji náhodou někdo nepostřehl. Tenhle odkapavač, nebo stojan na příbory z Ikea, má doma každý druhý. A nějaké to brčko se asi také najde. Ideálnější ty bez kolínka, ne jako my... A prostrkávat na jedný straně a na druhý straně. Jedno za druhým. Tam se jich vejde. Nápad se mi zdá dobrý. Jen my si ho schováme ještě na trochu později. Ať to Róza zkoušela jak chtěla, nastrčila na jedný straně, ale druhá díra tím samým brčkem už se jí nepoštěstila. Třeba to bylo tím kolínkem, třeba ještě její čas přijde.

pátek 7. července 2017

Dcery

Na čtení se každý měsíc moc těším. Tahle knížka mě v knihovně zaujala obálkou. Také jsem si jednou zas chtěla něco přečíst od českého autora/ky. No a nevím zda to byla úplně správná volba. Jak jsem až později pochopila, je to jakési pokračování knihy Člověk Gabriel, která má dobré hodnocení. Já si myslela, že je to pouze kniha od stejné autorky, ne že to má nějaké propojení. Napsala Kateřina Dubská. Autorka má příjemný způsob psaní, vše tak nějak plyne. Jenže ty zápletky, nebo spíš hromada postav a jejich osudů. A všechny ty osudy jsou víceméně smutné. Žádný vztah nevydrží. Nikdo není šťastný. Byla jsem z toho dost frustrovaná. Rozhodně to není odpočinkové čtení. Jsem ráda, že v závěru se alespoň začlo malinko blýskat na lepší časy... Četl někdo knihu Člověk Gabriel? Jaké jste z ní měli pocity?